Ottův slovník naučný/Personalita práva

Ottův slovník naučný
Personalia	Personalita práva	Personální

Údaje o textu
Titulek:	Personalita práva
Autor:	Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 562. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Personalita práva. Germánská práva národní jevila povahu t. zv. práv kmenových, platných výhradně pro příslušníky určité národnosti; ona tvořila podobně charakteristickou známku příslušnosti národní, jako mluva a p. V právu svém národním jednotlivec nalézal ochranu osobnosti své, nechť byl kdekoliv, právo své národní »nosil s sebou«, byť i opustil území, na kterémž jeho národ trvale se usadil. Rozšíření moci francké na četné jiné národnosti germánské mělo v zápětí, že zejména Frankové usazovali se v nejrůznějších částech říše Francké jako královští úředníci, držitelé pozemkův a p. Pro ně bylo tedy obzvláště důležitým, aby zásada osobnosti práva všeobecně se uznávala, a důsledně musila se táž zásada uznávati i ohledně příslušníků jiných germánských národností v území franckém. Pouze cizinci, totiž příslušníci negermanských národností a židé, nepožívali ochrany osobního svého práva, ačkoliv zejména Římanům, ve státech germánských žijícím, začasté i toho se dostávalo. Změna osobního práva mohla nastoupiti jen v některých případech, na př. když dívka jednoho kmene se provdala za příslušníka kmene jiného, kde vstupovala v osobní právo chotě svého, aneb když někdo vstoupil v hierarchii církve katolické, poněvadž platila zásada, že příslušníci hierarchie této žijí podle práva římského a p. Zásada osobnosti práva i příslušnosti jeho doznávala však i tenkráte jakési změny. Když uzavírána jsou právní jednání mezi příslušníky různých práv národních; tu druhdy strany samy již zpředu se o tom dohodly, dle kterého práva posuzovati se má právní poměr jimi uzavřený. Jinak bylo potřebí, aby strana, kteréž se mělo souditi, před soudem se vyznala, dle kterého práva žije, což nazýváno professio juris, aneb sestavil se soud z příslušníků práv národních obou stran ve sporu se nalézajících, t. zv. judicium de medietate linguae. Změna práv národních v t. zv. práva territoriální, platná pro veškeré obyvatelstvo určitého území bez rozdílu národnosti, kterážto změna připravovala se již capitulariemi (v. t.) franckých panovníků a v XI. i XII. stol. namnoze se uskutečnila, způsobila arciť zaniknutí zásady p-ty p., ačkoliv spojené se zásadou touto professiones juris – ač pořídku – až do počátku století XIII. se vyskytují. – Srv. zejm. Stobbe, Personalität und Territorialität d. Rechts (»Jahrb. d. gem. deutsch. Rechts«, VI., 21); Hanel, Pr. děj. něm., str. 110 sl. –l.