Ottův slovník naučný/Persefoné

Ottův slovník naučný
Persea	Persefoné	Perseidy

Údaje o textu
Titulek:	Persefoné
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha: J. Otto, 1902. S. 519–520. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Persefona

Persefoné (u Římanů Proserpina dle mythu řeckého jako dcera) Démétry byla zosobněnou vegetací, jež na zimu hynouc prý unesena bohem podsvětí Plutónem a stává se královnou podsvětí. Odtud dvojí vztah a dvojí ráz kultu. Po boku své matky jako Κόρη Δήμητρος ctěna pod společným názvem τὼ θεώ, αἱ δέσποιναι již od dob pelasgických a kult její rozšířil se po celé oblasti řecké od Malé Asie po Sicilii, vrchole zejména v eleusijských mystériích. Mythus o únosu jejím došel básnického zpracování v homérském hymnu a dalších obměn u Eurip. (Hel. 1301 sl.) a v orfické poesii. Lze pak v něm lišiti tyto zvláštní akty: vlastní únos, jehož vzorem v umění snad byly vyobrazení Nikomachovo a Praxitelova skupina, často na sarkofazích; vedle družek P-niných vyskýtají se též bohyně Athéna a Artemis, any brání únosu, Afrodité pak, ana mu přeje. Druhým aktem jest hledání Démétry, jež na sarkofazích někdy připojeno přímo k únosu, ana Démétér stíhá vůz Plutónův. Báje o únosu mohla vzniknouti z obdobného zvyku únosu nevěst. Třetím aktem mythu jest úmluva, jež stanoví, že P. má dlíti čásť roku v Olympu, druhou pak v podsvětí; na tom založen kult P-nin, pokud se týká jejího návratu na zem a opětného odchodu do podsvětí (srv. vásu Marchesa del Vasto v Neapoli); zejména tak na Sicilii, též v Hermioně a Kyziku, kdež konána slavnost Persefatií (Persefatta lidový tvar místo P.). Někde základem slavnosti jest též formální svatba Plutóna s P-nou, tedy jakési theogamie a anakalyptérie, tak v Kyziku, Thébach, v Agrigentě, po němž sledoval doprovod (καταγωγή) její do podsvětí. Symbolem P-ny jest granátové jablko a kalathos (košík s květinami). Ostatně o jejím vztahu k Démétře v mythu, kultu a umění viz Démétér. – Jako královna podsvětí (Juno inferna) P. již u Homéra vystupuje v celé své hrozné moci (ἐπαινή), podobajíc se severské Hele a rozsévajíc hlavou Medusinou ztrnutí a smrť. Však jako choť její ctěn též dárcem bohatství v zemi ukrytého, tak i P. v podsvětí přejímá podobné funkce; odtud epitheta μελίβοια, πολύβοια, symboly rohu hojnosti, klasův a kohouta. V pozdější době P. opět vlivem orfiků nabývala povahy daemonické v různém mystickém vztahu k Afroditě, Dionysovi, Artemidě a Hekatě. Plutón a P. jako vládcové podsvětí často se vyskytují na tarentinských vásách, P. s pochodní v ruce; v hrobce Cornetské P. má hady ve vlasech. Srov. též Persephone. klk.