Ottův slovník naučný/Perosi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Perosi
Autor: Josef Boleška
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 513. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Perosi [-rózi] Lorenzo, církevní skladatel ital. (* 1872 v Tortoně), syn kostelního kapelníka, věnoval se studiu theologickému, přijal kněžské svěcení (1896), zároveň v l. 1892–93 vzdělával se hudebně na konservatoři v Miláně a potom odešel do Řezna k Haberlovi seznámit se s tradicemi slohu Palestrinova a k benediktinům do Solesmes ve Francii i k beuronským do Maredsou v Belgii poznat gregoriánský chorál v jeho ryzosti. Vrátiv se do vlasti, byl kapelníkem v Imole a později prozatímním ředitelem kůru u sv. Marka v Benátkách. R. 1898 vzbudil přechodnou pozornost oratorii La risurrezione di Lazzaro a La passione di Cristo (dle sv. Marka), které s pozdějším La trasfigurazione di Cristo, La risurrezione di Cristo (1898) a Natale (1899) tvoří cyklus složený na latinský text Vulgaty. Četná provádění děl těchto v severní Evropě přesvědčila, že činnost P-ho má cenu spíše éthickou než aesthetickou. Ve výrazu shledáváme u něho vliv jednak moderní dramatiky, jednak studia starých mistrův, najmě Palestriny a Bacha, ale postrádáme jednoty slohové, jaké dospěl spojením všech hudebních živlů křesťanských Liszt ve svém »Kristu«, jakož i lesku v instrumentaci úmyslně archaisující. Dříve, než P. stal se známým hudebnímu světu, složil 25 mší, Requiem pro 3 mužské hlasy s varhanami, Te Deum, žalmy a mnoho kusů pro varhany.