Ottův slovník naučný/Pernštejn

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pernštejn
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 510–511. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pernštejn (Nedvědice)

Pernštejn, Pernštýn, Pernštein (Pernstein), ves na Moravě, hejtm. Nové Město, okr. Bystřice p. Pern., fara a pš. Nedvědice; 38 d., 238 ob. č. (1890), telegrafní stanice (na hradě). Alod. panství má 3009,24 ha půdy (z toho 285,42 ha pastvin, 2250,19 ha lesů); náleží k němu dosud zachovalý hrad s kaplí (r. 1862 opravený), mlýn a vápenice a pod hradem krásný letohrádek, majetek Vladimíra hr. Mitrovského z Mitrovic a Nemyšle. Hrad je kolébkou sl. rodu pánů z Pernšteina (v. t.), jejichž majetkem také dlouho zůstal, a byl založen ve XIII. stol. Od ViIéma z Pernšteina (ok. r. 1415) přestavěn, byl pak hlavním středem válečnické činnosti Vilémovy i jeho synův Bavora a Jana, kteří uhájili se na něm proti olomouckému biskupu Janovi Železnému. R. 1457 hrad vyhořel i byl znovu vystavěn, ale stavba se prodloužila až do r. 1522. Vojtěch z Pernšteina shromáždil na hradě archiv, knihovnu a sbírky umělecké. R. 1596 koupil panství i hrad P. Pavel Kataryn z Kataru; jeho synové však již r. 1609 prodali je Lvovi Lickovi z Rizmburka a r. 1625 hrad i s panstvím přešel do rukou Pavla z Liechtenstein-Castelcornu. R. 1645 Švédové marně hradu dobývali, jehož statečně hájil purkrabí Mikuláš Fleischinger z Auersbachu; hrad byl zároveň útočištěm okolního obyvatelstva. Proto r. 1655 prohlášen za moravskou pevnost a jí zůstal až do r. 1760. Roku 1710 přešel koupí do rukou Františka ze Stockhammeru, od jehož potomkův jej i s panstvím koupil Ignác svob. pan Schröffl. Od r. 1818 náleží hrab. Mitrovským. R. 1862 byl znovu přestavěn. K hradu P-u se pojí pověsti o původu rodu Pernšteinského (uhlíř Věnava a zubr), o založení hradu a o »bílé paní« Pernšteinské.