Ottův slovník naučný/Permský útvar

Ottův slovník naučný
Permoser	Permský útvar	Permutace

Údaje o textu
Titulek:	Permský útvar
Autor:	Filip Počta
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 498–501. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Perm

Permský útvar (viz přílohu) doprovází obyčejně kamenouhelné uloženiny a skládá se z vrstev, ve kterých se střídají slepence různého zrna, pískovce, lupky, jíly, vápence, dolomity a sádrovce. Kysličníkem železitým, hojně všude rozšířeným, horniny tyto nabývají barvy červené. Ve zpodním oddělení začasté bývají uhelné flece, jež na mnohých místech bývají dobývány. Útvarem tímto končí se zároveň prvohorní období geologické, které vyznačuje se prastarou zvířenou. Poprvé důkladně byl poznán p. ú. Angličanem Murchisonem v permské gubernii ruské a obdržel dle tohoto výskytu jméno své; později Geinitz v Německu navrhl jméno Dyas, ježto v zemi té ve 2 polohách všude se objevuje.

V dobách permských byla kůra zemská podrobena mnohým převratům, jež většinou povstaly následkem vyniknutí hmot sopečných. Proto nalézáme ve vrstvách permských hojné horniny vyvřelé, jako porfyr, porfyrit, melafyr a tufy jejich.

Pokud se týče květeny P-kého ú-u, podobá se velmi květeně kamenouhelné, z níž. znenáhla se přetvořuje. Záleží z velikých kapradin, z jehličnatých i také z Calamitů. Znenáhla vymírají staré tvary kamenouhelné, j. Sigillariae, Calamiteae, Lepidodendra, a přeměňují se i kapradiny v typy mladší, ač staré tvary dlouho ještě trvají. Z kapradin nejhojnější jsou Callipteris, Sphenopteris, Odontopteris (viz přílohu), Schizolepis. Cordaity zastoupeny jsou četnými zkřemenělými kmeny Cordaioxylon (dříve Araucarites), jehličnaté hojným a význačným rodem Walchia (viz přílohu), Ullmania, Voltzia a j. V Asii a Australii přistupují později ještě mladší typy, které již zřejmě poukazují ke květeně druhohorni. Tak z kapradin Glossopteris, z přesliček Phyllotheca, Vertebraria a j.

Zvířena p-kého ú-u chová v sobě poslední zástupce staré zvířeny prvohorní, která ukončena jest útvarem tímto. Dirkonožci starého rázu jsou velmi hojní a plní na některých místech, podobně jak tomu jest v kamenouhelném útvaru, celé vrstvy. I rody jsou tytéž aneb alespoň příbuzné, nejčastěji r. Fusulina. Korály v uloženinách, které povstaly z vnitrozemských jezer, jsou řídké; hojnějšími jsou ve vrstvách, jimž vznik dalo volné moře. Ostnokožci, až na některé lilijice, jsou poměrně řídcí. Mechovky zanechaly hojně stop. Jsou to vesměs rody starého rázu, nyní vymřelé, které budovaly podivné košíkovité trsy, jako: r. Fenestella (viz přílohu), Polypora, Phyllopora, Acanthocladia a j. Skořápky ramenonožců na některých místech, jako na př. na Uralu, velmi zhusta se vyskýtají ve vrstvách permských. Jsou to rodové rázu starého, jako Productus, Camarophoria (viz přílohu) a j. Z měkkýšů mlži hojně se vyskytují v Německu, na Rusi i jinde a jsou zastoupeni hlavně rody Pseudomonotis, Pleurophorus, Pecten, Arca, Bakewellia (viz přílohu) a j. Břichonožci rovněž jsou hojní; mezi nimi jsou někteří zástupci staří, jako Bellerophon.

Mezi hlavonožci vyskytují se některé tvary přechodní, velmi zajímavé. Z rodů starého rázu, kteří ve starších útvarech takového rozvoje a bohatství dosáhli, zbyli pouze tři zástupci r. Orthoceras, Cyrtoceras a Gyroceras; ale za to počíná se v permu rozvíjeti skupina ammonitů, která mnohem četněji žila ve volném moři než v mořích vnitrozemských. V permu sicilském a východoindickém vyskytují se zajímavé přechody mezi goniatity a mladšími ammonity; jsou to rodové, kteří vykazují přeměny jednoduchých švů v obrazce složitější, tak hlavně rod Popanoceras, Medlicottia (viz přílohu), Cyclolobus a j. Ráčkové skořepatí jsou hojní; z lupenonohých známy jsou skořápky rodu Estheria; ráčci vidlonozí zastoupeni jsou některými rody, jako Nectotelson a Gampsonyx (viz přílohu); ve starších útvarech tak bohatá čeleď trilobitů čítá zde jediný druh rodu Phillipsia. Stonožky zanechaly dosti stop v jemných lupcích P-kého ú-u. Podivným způsobem přibližují se již dosti značně tvarům nynějším. Jsou to rodové Isojulus, Pleurojulus (viz přílohu), Pylobius a j. Rovněž i hmyz jest některými zbytky naznačen. Zvířena rybí čítá četné tvary, vesměs rázu starého, a převládají v ní ganoidní ryby s ploutví ocasní nesouměrnou. Mezi těmi nejznamenitěji jest vyvinuta stará čeleď Palaeoniscidae, s tlustými a bohatě sklovitou látkou ozdobenými šupinami. Náležejí sem r. Palaeoniscus, Amblypterus (viz přílohu), Sceletophorus, Acrolepis, pak příbuzní Platysomus (viz přílohu), Euryosotus a j. Četnými byli též pražraloci s mohutným chrupem v čelistech. Jsou to zajímaví rodové Xenacanthus, Pleuracanthus a Orthacanthus (viz přílohu). Význačného rázu nabývají sladkovodní permské uloženiny hojným vyskytováním se staré čeledi obojživelníků, vymřelých Stegocefal. Skupina tato v mnohých směrech jeví se býti zajímavým přechodem a čítá množství rodů, jež většinou pocházejí z českých pánví permských. Náleží sem pozemní obratlovec na nejnižším stupni ústrojnosti Branchiosaurus (viz přílohu) a dále příbuzní rodové Melanerpeton (viz přílohu), Dawsonia, Sparodus, Dolichosoma, Ophiderpeton, Hylonomus, Urocordylus, Ricnodon (viz přílohu), Limnerpeton, Keraterpeton a z těch, kteří dosahovali značnějších rozměrů, Chelydosaurus, Archegosaurus, Cochleosaurus, Dendrerpeton, Diplovertebron a j. V p-kém ú-u však objevují se také a to poprvé plazi, ústrojnosti velmi nízké a se znaky zajímavými, které poukazují na ssavce. Jsou to skupiny Rhynchocefala a Theromorpha a někteří zástupci jejich vyznačují se chrupem s druhy zubovými, které shledáváme u ssavců vesměs. První skupina zastoupena jest rody Callibrachion, Proterosaurus, Rhynchosaurus a zajímavým tvarem Palaeohatteria; druhá rody Pantylus, Pareiotychus, Clepsydrops, Naosaurus, Bolosaurus, Empedokles a j.

P. ú obsahuje uloženiny různého rázu a vrstvy jeho v Evropě střední a snad také ve východní povstaly z moře vnitrozemského, kdežto výskyty v Americe Severní, v Asii západní, v Indii Východní a v Sicilii poukazují spíše na uloženiny z moře volného.

V Evropě možno rozeznati dvoje oddělení, která uvádějí se tak, jak v Německu poprvé popsána byla, jmény Rothliegendes a Zechstein. První a zpodnější oddělení povstalo zcela aneb většinou z usazenin sladkovodních, kdežto druhé, svrchnější, děkuje většinou původ svůj moři.

V Německu p. ú tvoří mohutné a rozšířené pánve v Durynsku až k patě pohoří Harckého, v Mansfeldsku, mezi Viravou a Fuldou a odtud vybíhá až ke kamenouhelné pánvi zvikavské. Menší útržky jsou ještě u Rýna, u Drážďan, v Elsasích, ve Smrčinách, v Bavořích, na úpatí Českého Lesa a j.

Zpodní oddělení Rothliegendes obsahuje hlavně slepence, pískovce a lupky dole s flecemi uhlí, nahoře pak s tenkými proužky uhelnými. Rozvrhuje se ve trojí vrstvy, v nichž možno začasté rozeznati ještě menší polohy.

Na zpodu vrstvy kuselské obsahují jednak gehrenské arkosy a písčité polohy s pruhy uhelnými a s hojnými otisky rostlin pozemních, jednak manebašské slepence a pískovce s četnými jíly a s vložkami vápennými. I zde vyskytují se slabé pruhy uhelné a v jílech četné otisky rostlinné a to ponejvíce kapradin Odontopteris a rostlin nahosemených Walchia. Zpodní arkosy gehrenské na mnohých místech obsahují vyvřelé hmoty, tak porfyry, porfyrity, melafyry a jejich tufy.

Střední vrstvy lebašské obsahují goldlauternské slepence a hrubé pískovce s lupky, v nichž vyskytují se pruhy uhlí, a oberhofské polohy červeného pískovce s porfyrem a jeho tufy. V těchto vrstvách hojně se vyskytují zbytky stegocefal.

Nejvyšší vrstvy tambašské podobně sestávají ze slepenců a pískovců proniknutých na mnohých místech hmotami vyvřelými. Zde objevují se otisky šlepějí velkých zvířat.

Svrchní oddělení p-kého ú-u v Německu, zvané Zechstein, sestává na zpodu ze slepenců, které výše chovají měděné rudy, dále z vápenců s četnými zbytky mořských zvířat, hlavně ramenonožcův a mlžů. Střední poloha obsahuje uloženiny sádrovce a kamenné soli, dále písek z krystallů dolomitických a z anhydritu t. zv. popel, pak živičnatý vápenec i dolomity, v nichž objevují se četné jeskyně. I zde jsou hojným zjevem otisky mořských mlžů. Nejvrchnější vrstvy tvořeny jsou pak jíly se sádrovcem a kamennou solí, jakož i s vložkami dolomitického vápence. V této poloze objevují se u Stassfurtu a pak i u Sperenberku na jih od Berlína mohutné uloženiny kamenné soli. Na některých místech, jako na západě a na jihových. Durynska, první dva stupně Zechsteinu jsou zastoupeny vrstvami, které chovají četné zkameněliny mořské; jsou zde stopy útesů bryozoových rodu Fenestella, pak zbytky lilijic, ramenonožců a j.

Podobné uložení má perm v Anglii. Stupni Rothliegendes odpovídá poloha lowernew red sandstone; v Zechsteinu pak možno rozeznati na zpodu marlslate, živičnaté to lupky s otisky ryb Palaeoniscus, Platysomus a j., uprostřed jest vápenec bohatý schránkami měkkýšů, magnesian limestone, a nahoře uloženy jsou jíly se sádrovcem a vložkami dolomitickými.

Na jiných místech bývá vyvinuto jen zpodní oddělení Rothliegendes. Ve východních Alpách zastoupen jest perm na zpodu polohou zvanou Verrucano a grödenskými slepenci a pískovci; nahoře vytvořeny jsou mohutné vápence s otisky břichonožce Bellerophon a prorvané hojnými kupami porfyru. Největší porfyrové kupy celé Evropy u Bolzana a Lugana jsou tohoto stáří. V Banátu a v Uhrách u Pětikostelí objevují se vyšší polohy vápenité. Ve Švýcařích vyskytují se dolomity; v Karnických Alpách vápence plné schránek dirkonožce Fusulina. V Irsku podobně jest vyvinut ráz dolomitický.

Velikého rozsahu dosahuje p. ú v Rusku. Zde jest rozšířen v permské gubernii od Uralu až do střední Rusi k městu Jaroslavi a pak až k moři Ledovému. Jiné pánve jsou v Kuronsku a pak na Litvě, odkudž vysílají výběžky do Haliče. V Sandomířském pohoří a až u Krakova naznačen jest perm útržky vrstev. Na Rusi vyvinut jest perm v podobě mocných uloženin pískovce, slepence, lupků, jílů, sádrovce, kamenné soli i flecí uhelných, kteréžto horniny spolu se střídají. V Uralu vyskytují se hojně rudy měděné. Zde bývají nad vrstvami kamenouhelnými artinské polohy s flecemi uhelnými, ale zároveň také se zkamenělinami zvířat mořských. Ve Francii objevuje se jen zpodní oddělení P-kého ú-u a to v dep. Autun a Hérault.

V Čechách podobně vyvinuto jest jen sladkovodní oddělení, které většinou provází všude kamenouhelný útvar a s ním spojeno bývá tak úzce, že hranice mezi oběma nesnadno se určují. Rovněž i zbytky rostlinné i živočišné ukazují přímo na nenáhlý přechod. V Čechách možno rozeznati celkem trojí hlavní flec kamenného uhlí, počítáme-li kamenouhelný i p. ú dohromady. Nejzpodnější flec radnická vyznačuje se typickou květenou kamenouhelnou; střední flec nýřanská chová sice rovněž rostliny kamenouhelné, ale vykazuje již zvířenu permskou tak, že bývá vykládána za stupeň přechodní. Nejsvrchnější flec kounovská obsahuje pak zvířenu i květenu permskou. P. ú v Čechách sestává většinou z červených slepencův a pískovcův a tvoří poměrně malé plochy, které obyčejně kryjí pánve kamenouhelné. Plzeňska pánev permská chová v sobě flec nýřanskou, vyvinutou jako pevné plynové uhlí, hořeji lupky a pískovce a nejsvrchněji flec kounovskou se sferosiderity a pískovci ledeckými, které tvoří hranici mezi oběma flecemi permskými. Z hlavních nalezišť Nýřan a Třemošné známo jest množství otisků rostlinných, jakož i četné zbytky Stegocefal. V pánvi rakovnicko-kladenské flec kounovská na úkor nýřanské mohutně jest vyvinuta. Pod ní vyskytují se sferosiderity, pyritové koule a červenavý tuf porfyrový. Zkameněliny jsou hojné; hlavní naleziště jsou Kounov, Hředle, Kroučová, Lubno a j. Manetínská pánev zdá se býti odtržena od plzeňské a chová poměrně málo zkamenělin. V Krušných Horách u Brandavy jsou uloženiny kamenouhelné kryty uprostřed červenými slepenci. Na jihu Čech jest několik roztříštěných pánví permských. U Českého Brodu, od Sázavy u Skalice až do labské roviny prostírá se mohutná pánev červených pískovců vklíněných mezi rulu českomoravské vysočiny a mezi žulu středočeskou. Chová slabé pruhy uhelné a rovněž nemohutné couky měděných rud (malachit, azurit). U Přistoupimě bylo vrtáno do hloubky as 1000 m, aniž se přišlo na flec uhelnou. Poblíže Vlašimě, v rule u Čeliva objevuje se uloženina hnědočerveného pískovce s flecí uhelnou a s písečnatými lupky. U Divišova jsou vyvinuty pískovce a slepence červené; podobně u Skalice. U Chejnova jsou uloženiny červenavého neb šedého pískovce beze zkamenělin, podobně u Doubravic u Říčan. U Seče a pak u Počátek objevuje se křemenitý pískovec a hrubý pevný slepenec na červeno zbarvený. U Lanškrouna a Ústí n. Orl. vyskytují se dole slepence, nahoře červené pískovce; pruh tento probíhá dále na východ na Moravu. U Budějovic uloženy jsou na rule arkosy, nad nimi jemné pískovce a jíly s otisky rostlinnými a dále i s flecemi anthracitového uhlí. Nad těmi jsou zase pískovce hnědočervené až šedozelené. V krajině třeboňské nalézány bývají četné zkřemenělé kmeny, které rovněž poukazují na perm.

Veliká pánev v Krkonoších prostírá se od Železného Brodu a k Trutnovu. Chová četné zkameněliny, hlav. zkřemenatělé kmeny rostlin, které na některých místech, jako u Pecky, Kozince, Radvanic, Stupné a j., tak jsou hojny, že možno mluviti o zkřemenatělých lesích. V pánvi této možno rozeznati trojí polohu. Semilský stupeň obsahuje slepence šedé s velikými valouny křemenitými, pak pískovce a lupky s pruhy uhlí až i jílovitou flecí uhelnou. Broumovský stupeň tvořen jest na zpodu arkosami červenavými, pískovci a lupky. V arkosách hojné jsou zkřemenělé kmeny. Nahoře přicházejí jemnozrné pískovce a lupky s rohovci a vápenci. Stupeň kalenský sestává ze sytě červených písečnatých lupků s pruhy uhlí a s vyloučenými křemeny, jako jsou rohovec, jaspis, karneol a j. Na mnohých místech vyskytují se zde hořlavé lupky s četnými otisky rostlin. Zkameněliny jsou v pánvi krkonošské vůbec hojné, a to hlavně u Semil, Košťálova, Vrchlabí, Ottendorfu, Oelberku u Broumova, Kalné a j. Ve všech těchto třech stupních jsou tu patrnější, tu slabší stopy rud měděných a dále i četné hmoty vyvřelé, jako porfyr u Semil a Kozákova, melafyr u Lomnice, Žaclíře, Broumova.

P. ú dosahoval až k nejsevernějším bodům Evropy, neboť stopy jeho byly nalezeny na Špicberkách a Novém Skotsku. V některých krajinách, jako v Sicilii, v záp. Asii, Vých. Indii a pak i na ostrovech Sundských Timoru a Rotti, objevují se uloženiny, které povstaly z volného moře. Obsahují četné zkameněliny bohaté zvířeny mořské, z nichž nejzajímavější jsou přechodní tvary ammonitů. Na některých místech dirkonožec Fusulina vyplňuje skořápkami svými celé vrstvy. V permu východoindickém jest ve slepenci talchirském a pak v kolonii Victoria ve vrstvách »Bacchus Marsh« v jemnozrném písku poloha velikých valounů, které na sobě mají škráby upomínající na rýhy pošlé z činnosti ledovců. Podobné valouny vyskytují se na jihu Afriky v slepenci u Dwyka. Rostliny, které jsou zachovány ve vrstvách uvedených, náležejí k mladším permským, jsou to kapradiny Ganganopteris, Glossopteris, Noeggerathiopsis, jehličnatá Voltzia a j. Mínění, že by škráby na valounech těch skutečně povstaly pohybem ledovců, nezdá se býti doloženo. V Sev. Americe p. ú rovněž jest rozšířen a jest původu pelagického, t. j. z volného moře. Ve státech Pennsylvania a Virginia uloženy jsou na kamenouhelné pánvi slepence, pískovce a lupky s květenou smíšenou z rostlin kamenouhelných a permských (upper barren measures). Ve státech Texas, Nebraska a Kansas zastoupen perm vápenci se zkamenělinami zvířat mořských. V Australii vyskytují se rovněž permské pískovce s lupky, které chovají zbytky nejmladší květeny permské.

Srv. Frič, Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Permformation Böhmens (1879–1900); Krejčí, Geologie (1877); Katzer, Geologie von Böhmen (1892); Kayser, Lehrbuch der Geologie (1891); Toula, Lehrbuch der Geologie (1900). Pa.