Ottův slovník naučný/Perloočky

Ottův slovník naučný
Perlit	Perloočky	Perlorodky

Údaje o textu
Titulek:	Perloočky
Autor:	Karel Thon
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 490–492. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Perloočky (Cladocera Latreille, viz tab. Korýši, obr. 1.), podřád korýšů listonohých. Jsou to malá, většinou sladkovodní zvířátka s tělem se stran smačklým, zřetelně rozděleným ve dvě části: hlavu a trup; tento bývá zcela neb částečně zahalen v dvojchlopeční skořápku a lze na něm rozeznati hruď (thorax), břicho (proabdomen) a ocas (postabdomen). Lze je snadno odvoditi od estheriové larvy skořepatých Branchiopodů. Hlava je vždy volná a nepoměrně veliká. Nese dva páry tykadel, dva páry kusadel, svrchní pysk a uvnitř centrální nervstvo s mohutným okem. První tykadla sedí na zpodu hlavy, jsou kratičká, jednočlánková a nesou četné brvy čichací, proto slují tykadly čichovými. Na konci, hlavně u samců, nesou bičík, který u rodu Bosmiva jest velmi dlouhý, z mnoha článků složený. Druhý pár tykadel mohutně jest vyvinut a slouží k pohybu. Sedí u kořene hlavy a skládá se ze silného, nečlánkovaného kmene, který nese dvě článkovaná ramena; na těch sedí dlouhé štětiny kloubovitě zlomené a zpeřené. Prvý pár kusadel (mandibulae) jest silný, jednočlený, dovnitř ohnutý. Druhý pár (maxillae) rovněž zakrnělý, jednočlánkový, bez přívěsků; schází u rodu Leptodora. Hruď s břichem splývá úplně, uzavírá srdce a jest nositelem skořápky, která úplně volně odstává nad ostatním tělem. Břicho je pohyblivé, válcovité, nezřetelně článkované, opatřené nožkami, pouze u Leptodory nese 4 zřetelné segmenty. Nožek jest 4–6 párův a scházejí jim většinou žaberní váčky. Sedí v řadě za sebou na zpodní břišní straně a namnoze zahaleny jsou skořápkou; přední jsou více méně tvaru válcovitého a zoveme je nožkami chápavými proti žaberním nožkám listovitým, opatřeným četnými štětinami obrvenými. Morfologicky blíží se rozeklaným nožkám buchanek, ovšem zde ona differenciace obou větví nikdy není valně vyvinuta a obě větve podléhají nejrozmanitějším modifikacím; tím nelze zabývati se tu obšírně a poukazuji na speciální práce (Lund, Claus). Poslední pár jest vždy zakrnělý. Nožky jsou v ustavičném pohybu, sloužíce tak jednak dýchání, jednak přivádění potravy k ústům. Postabdomen je nečlánkovaný, úží se klínovitě, je silně pohyblivý a obrácen dolů. Bývá po délce mírně rozeklán, ozbrojen různým počtem zoubkův a končí se 2 drápky, jež lze označiti jako furca. Na basi postabdomenu sedí pár dlouhých štětin buď bezprostředně na postabdomenu nebo na jednom nebo dvou malých hrbolcích (Sida). Kůže skládá se z hypodermu a chitinovité cuticuly. Cuticula jest na různých místech různě silná a hlavně na hlavě tvoří silný štít, jenž od ostatní skořápeční cuticuly oddělen jest suturou. Skořápka jest duplikatura kůže, vznikající na hřbetě thoraxu, na terminálních krajích ozbrojená trny, zoubky, štětinami atd. Povrch její zdoben je ztluštěninami, jež dohromady tvoří síť nebo příčné ryhování, hrbolky, důlky i štětinami, jež někdy jsou i komplikované a celému tělu dodávají ježatého vzhledu (Macrothrix cactus Vávra); také vápnité konkrece usazují se ve skořápce (Simocephalus). Svalstvo příčně pruhované vykazuje podobnou organisaci a konstellaci, jako u phyllopodů vůbec; hlavně muskulatura druhých anten mohutně jest vyvinuta. Vnitřní organisace v poměru k malému, redukovanému tělu také jest zjednodušena. Centrální nervstvo všech cladocer možno děliti takto: ganglion optické, mozek, jícnové commissury a pásmo břišní. Za příklad volíme rod Sida, poněvadž se zdá fylogeneticky nejstarším. Mozek a optické ganglion sedí před jícnem a vyplňuje dutinu hlavy. Gangl. opt. skládá se z hmoty tečkované a dvou řad unipolárních buněk gangliových. Jest spojeno s mozkem dvěma commissurami, jež obloženy jsou buňkami gangliovými a jejich hmota tečkovaná splývá se hmotou mozku. Tyto části obdány jsou membranou, jež vychází z hypodermis a tvoří kolem oka a opticu vak. Mozek vykazuje zřetelně stavbu bilaterální; skládá se zase ze hmoty tečkované a ganglií a nese nepárové oko, také se shora pokryté hmotou tečkovanou. Z mozku vychází nerv pro přední tykadla. Jícnové commissury dávají vznik nervům pro druhá tykadla. Na basi horního pysku nasedá na mozek ganglion retrooesophageální, z něhož vzniká nerv pro horní pysk; pak následuje ganglion mandibulární s commissurou, maxillární commissury, šest nožních ganglií s commissurami a konečně dorsální abdominální ganglion rovněž s commissurami. Tyto poměry u různých rodů podléhají změně, hlavně co se týče vzájemné polohy a velikosti ganglia optického a mozku. Nejvíce vyvinuto jest gangl. optické u rodu Bythotrephes. Nervstvo důkladně popsáno od Samassy (»Arch. für mikr. Anat.«, sv. XXXVIII.). Napřed v hlavě sedí veliké, nepárové oko, které vzniklo splynutím obou očí složených, skládá se z velmi různého počtu kulatých neb klínovitých tělísek krystallových, ostře světlo lámajících, jež pojí se s vlákny nervu optického. Vlákna jsou hustě obalena černým nebo červenavým pigmentem. Pod tímto velikým okem sedí na mozku v různé míře vyvinuté, výše vzpomenuté oko liché. Oko vykonává stále chvějivé pohyby pomocí 3 párů jemných svalů, jež jsou upevněny na stěně hlavy nebo po obou stranách roury zažívací. Velmi důkladnou práci o oku cladocer, hlavně Polyphemidů, podal O. Mietz (Zoologica v. Chun, 11. sv., 1899). – Na zpodu tykadel vedle uvedených už tyčinek čichacích sedí jiné, bledé, hmatací, t. zv. Leydigovy. Za smyslový orgán vykládá se též t. zv. orgán frontální, jejž Hérouard pokládá za žlázu. Srdce pomocí svalů stále rhythmicky se stahující jest tvaru oválního nebo poněkud do délky protáhlé (Sida) a leží ve hřbetě hrudi. Na předním konci jest otvor arteriosní, často v krátkou aortu vybíhající, uzavřitelný klapkou. Vzadu jsou dvě příčně stojící ostia venosní, rovněž klapkami uzavřitelná. Ač scházejí cévy, přece krev obíhá v pravidelných drahách, dvěma proti sobě běžícími proudy okružními. Krev je tekutina bezbarvá nebo žlutavá, jež obsahuje řídké, ale veliké amoeboidní krvenky bezbarvé. Malinká ústa leží pod svrchním pyskem; ten je vždy pohyblivý, na konci obrvený a u lyceid a lyncodaphnid vybíhá v plochý výběžek. Zpodní pysk vyvinut jest u gymnomer a vznikl z druhých kusadel přeměněných. Jícen svalnatý stoupá kolmo vzhůru a končí se v jednoduchý žaludek. U Leptodory jest jícen velmi dlouhý a sahá až do 3. článku. Žaludek přechází ve střevo, jež ve hřbetě postabdomenu, jsouc opatřeno sfincterem, vybíhá na venek. Zažívací roura je rovná (daphnidky) neb točená (lynceidky); u lynceidek vybíhá střevo před postabdomenem v jednoduchý slepý výběžek. Přední čásť žaludku nese ve mnohých případech dva laterální slepé výběžky haepatopankreatické. Roura zažívací v dutině břišní obložena je tukovým tělesem, jehož barva i struktura mění se podle stáří, počasí i pohlavních funkcí. Ony »pestré barvy a buňky« nejsou nic jiného, než různé modifikace tukového tělesa. Hérouard popisuje dva páry velikých žlaznatých buněk, jež buď přináležejí k tělesu tukovému, neb žlaznatou funkcí účastní se při ovogenesi; i tyto buňky tvoří určitě ony »pestré barvy«. Funkci exkreční obstarává t. zv. žláza skořápeční, blízko maxill ležící, jež jest modifikované nefridium a skládá se z váčku a několikrát vinutého, epithelem vyloženého kanálku. U některých rodů na rozhraní hlavy a ostatního těla leží zvláštní příssavný ústroj žlaznatý, jenž slouží k přidržování se zvířete na různých předmětech kolmých (Sida, Simocephalus). P. jsou pohlaví odděleného. Grochowski popsal některé hermafrodity; také V. Kurz popsal »androgyne Missbildung« u Cladocer. Dimorfismus jest většinou velmi význačný; samečkové jsou menší, poněkud jiného tvaru a liší se svrchními tykadly, prvým párem noh a tvarem ocasu od samiček. Párové vaječníky a varlata skoro stejného tvaru a velikosti leží v dutině břišní po obou stranách roury zažívací. Vaječníky přímo přecházejí ve vejcovody, jež vbíhají dorsálně do dutiny zárodkové, ležící nad postabdomenem a proabdomenem. Chamovody vyúsťuji na rozhraní břicha a ocasu (Sididky), neb až na terminálním konci ocasu, kdež někdy nalézáme krátký penis (Lynceidae, Polyphemidae). V ovariu oddělují se skupiny po 4 buňkách, z nichž jedna na útraty ostatních vzroste ve vajíčko. Vajíčka dostanou se do dorsální dutiny zárodkové a tu jsouce diffusí vyživována, rychle se vyvíjejí dále. Dutina zárodková u Polyphema a Leptodory jest plně uzavřená, vakovitá. Prvá stadia vývoje vajíčka důkladně propracována od Weismanna a Ishikawy (»Zool. Jahrb.«, »Zeitschrift f. wiss. Zool.«). Vajíčka vyvinují se způsobem dvojím: parthenogeneticky hlavně v létě a vajíčky zimními, jež bez oplození nemohou se vyvinovati. Zimních vajíček je mnohem méně, mají více žloutku a kůže dutiny zárodkové vytvoří kol nich tuhou schránku, t. zv. sedlo či ephippium, jež jest prostředkem ochranným. Vývoj parthenogenetický děje se velmi rychle a může se opakovati několikráte za léto, tak že počet individuí pak ohromně a neobyčejně rychle se zmnoží. Střídá-li se pouze jednou generace parthenogenetická a pohlavní, říká Weismann forma monocyklická (Sida) na rozdíl od druhů polycyklických, kde je generací několik (Daphnia). Vývoj letního vajíčka zpracován Grobbenem (»Arb. aus d. zool. Inst.«, Vídeň, Il. sv.) a Samassou. Grobbenovy údaje v podstatě jsou ty, že základy entodermu, mesodermu a genitalií lze konstatovati již v blastosféře, zvláště pozoruhodná jest buňka prvopohlavní, vydifferencovavší se již v ryhování, jejíž postupné dělení a konečný vývoj v základy pohlavního apparátu Grobben mohl sledovati. Samassa popírá vývoj této buňky a vykládá základ prvolupenů zárodečných takto: v blastosféře podél ventrální mediany tvoří se pruh buněk, t. zv. blastozona, z níž buď immigrací (Moina) nebo delaminací (Daphnella) tvoří se t. zv. lupen zpodní. Ten dělí se ve 3 díly: 1. žloutkové buňky, jež vniknou do žloutku, resorbují jej a mění se dále v tukové těleso; 2. mesoderm, jenž vzniká z laterálních partií zpodního lupenu; k rozštěpení mesodermu nedojde a definitivní dutina životní vzniká z blastocoelu, vyplněného žloutkem; 3. entoderm. V blastozoně vzniká u rodu Moina vchlipka – pseudoblastoporus, jenž záhy mizí a schází u Daphnia a Daphnella. Zimní vajíčko podle Häckera (»Festschrift f. Weismann«) vyvinuje se podobně, jako vajíčko letní, se superficiálním ryhováním. Ale Samassa ukázal (»Zoolog. Anzeiger« Bd. 20), že ryhování to jest úplné. – Embryonálný vývoj u Leptodory prozkoumán od Samtera (»Z. wiss. Zool.«, sv. 68). Když letní vajíčka v dutině zárodkové vyvinula se ve mladé cladocery, vychlípením se ocasu neb skulinou u Polyphema, neb prasknutím stěny dutinu uzavírající u Leptodory dostanou se do vody. Ephippia vpouštěna jsou přímo do vody. Naupliové stadium pevně zjištěno pouze u Leptodory.

P. v massách obývají všechny sladké vody, málo pouze forem jest mořských. Tvoří hlavní součásť planktonu; pouze Leptodora, Holopedium a Bythotrephes jsou typickými formami pásma limnetického. Systém: A. Calyptomera Sars. Tělo, hlavu vyjímaje, úplně zahaleno v dvojchlopní skořápku. Nožky listnaté, nezřetelně článkované. a) Ctenopoda Sars. Šest párů listnatých nožek žaberních. l. čeleď Sididae Sars. Veliká, ostře oddělená, rovná hlava, skořápka obdélníkovitá. Oko má málo tělísek krystallických. Ocas kuželovitý do zadu namířen. Rody: Sida Straus., Daphnella Baird., Latona Str. II. čel. Holopedidae Sars. Tělo hrbatě ohnuto a celé obaleno kuličkou průhledného rosolu. Zpodní tykadla u samiček jednovětevná s 3 štětinami, u samečků dvojvětevná. Rod Holopedium Zaddach. b) Anomopoda Sars. Pět až šest párů noh, z nichž prvé dva změněny v kusadlové. Zpodní tykadla mají 2 stejně dlouhé, válcovité větve se štětinami na konci článků. Čeledi: Daphnidae Sars. s 2 haepatopankr. výběžky na žaludku; pět párů noh, poslední vzdálen od předposledního. Rody: Daphnia Müller, Simocephalus Schoedler, Scapholeberis Schoedler, Ceriodaphnia Dana, Moina Baird. Bosminidae Sars s horními tykadly mnohočlenými, rod Bosmina Baird. Lyncodaphnidae Sars, všechny nohy od sebe stejně vzdáleny, čichové tyčinky na konci tykadel jednočlených, nepohyblivých. Rody: Lathonura Lilj., Macrothrix Baird, Streblocerus Sars, Acantholeberis Lilj., Hyocryptus Sars. Lynceidae Baird s točenou zažívací rourou, hlava se střechovitými výběžky, obě větve zpod. tykadel tříčlené. Rody: Eurycercus Baird, Camptocercus Baird, Acroperus Baird, Alonopsis Sars, Alona Baird, Pleuroxus Baird, Chydorus Baird, Monospilus Sars. B. Gymnomera Sars s břichem volným, bez skořápky, nožkami zřetelně článkovanými, nepokrytými. Oko má ohromný počet krystall. tělísek. Rody: Polyphemus Müller, Leptodora Lilj., Bythotrephes Leyd. v jezerech severoněmeckých, Evadne Lov. v moři.

Z literatury české sluší uvésti starší práce V. Kurzovy v »Zeitschrift für wiss. Zool.« a zvl. knihu Hellichovu, P. země české (Archiv pro výzkum Čech, 1879), kdež snesena literatura do té doby. Z cizích literatur pak přehled Richardův, nejnověji monografie Liljeborgova. Menších prací ohromná řada. Thon.