Ottův slovník naučný/Perlička

Ottův slovník naučný
Perletschlag	Perlička	Perličky

Údaje o textu
Titulek:	Perlička
Autor:	Bohumil Bauše
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 489–490. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Perlička, rod ptáků bažantovitých, jehož rozšíření obmezuje se na oblast africkou. Všechny druhy p-ček vyznačuje zvláštní tvar a barvitost přede všemi kurami. Na těle vodorovně neseném jeví se hřbet vyklenutý, ocas krátký klínovitý, svislý a peří na černé půdě bílými kulatými perličkami kreslené. Zobák jest poměrně vysoký; hlava a čásť krku jsou více méně lysé. P. milují hustý les, přerušený palouky. Původně jsou obmezeny na Afriku a Madagaskar, jeden druh zdivočel na ostrovech západoindických. Původní druh naší p-ky obecné (Numida meleagris L.) náleží záp. Africe. Krk její je štíhlejší a delší než u slepice, na lysé hlavě jest mozolovitá uzlina jako malý růžek, na zad obrácený. Laloky nevisí na zpodní čelisti, jako u slepic našich, nýbrž s horní čelisti, což jí dodává zvláštního vzezření. Na šedé půdě peří jsou pravidelné řady bílých skvrn. Samice nesnadno se rozezná, leda po menším, tupějším rohu a menších lalocích. Na svobodě žijí v houfech 200–300 kusů, lítají nízko jako naše koroptve a spí v noci na stromech hustě vedle sebe. Jsou-li pronásledovány, hledají záchranu spíše v běhu nežli v letu. Před psem vylétají na strom a snadno se pak střílejí. Hnízda jejich nalézají se pod křovím nebo ve vysoké trávě. Počet žlutavohnědobílých lesklých vajec bývá 5–20. Mláďata velmi záhy běhají a výborně dovedou se krýti. Kde se p-ky nepronásledují, jsou málo plaché, avšak vždy bdělé. I krotké p-ky oznamují druhdy úzkostným voláním blížící se noční dravce. Živí se rozmanitým zrním, hmyzem, plži; krotké i chlebem, sekaným masem neb vejci. Pečínka p-ček pokládána za lahůdku; zvlášť maso mladých jest bílé, šťavnaté a sílící; též vejce jsou výborná, a odjímají-li se slepici, lze ročně dosíci 50–80 vajec. Chovají se buď ve dvorech s jinou drůbeží nebo v bažantnicích, kdež se rozmnožují ve volnosti; jen přezimovati volně nemohou, pocházejíce z horkého pásma. Ostrý, pronikavý a vytrvalý jejich křik stává se druhdy nesnesitelným. Jsou výborní hubitelé hmyzu; zasluhují, by více byly chovány. Ve volnosti lépe se líhnou a poskytují více vajec, nežli v uzavřeném dvoře.

Blízce příbuzná p. štětkovitá (N. ptilorhynchus Liast.) má chvostek rohovitých štětin na nosních dirkách. Jest menší předešlé a vlasť její jest vých. Afrika. P. supí (N. vulturina Hardw.) liší se ode všech zvláštní pernatou ozdobou na krku. Za lysou hlavou splývají šíjová péra podivuhodně krásná, dlouhá, pentlicovitá, černá, s bílým pruhem uprostřed a kraji blankytovými. Prsa jsou světle modrá, ostatní peří černé, jemně bíle čeřité. Vlasť těch nejkrásnějších p-ček jest východní Afrika. Celkem známo jest as 12 druhů p-ček. Bše.