Ottův slovník naučný/Perioikové

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Perioikové
Autor: Justin Václav Prášek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 484. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Perioikové (περίοικοι), obyvatelská třída v dórských státech peloponnéských za dob starověkých, původu neurčitého. Obecná domněnka, že byli p. potomky původních Achajův, kteří se dobrovolně poddali dórským výbojcům, má platnost jen v některých případech; naproti tomu jest velmi pravděpodobno, že v podstatě byli p. potomky Dóriů, kteří pozbyli práv politických. Vyskytují se p. v Lakónii, Argolidě, v Pise i v Messénii. V Argolidě byli p-ky, Argu poddanými, obyv. Kynurie a měst Tiryntha, Mykén, Hysií, Kleon a Orneí (odtud argolští p. zváni Ὀρνεῆται). V Élidě obyvatelé Pisatidy byli p-ky Éleiů. V Lakónii byli p-ky svobodní obyvatelé krajiny proti Sparťanům ve Spartě osedlým. Ježto dle dórského zvyku, zákoníkem Gortynským doloženého, občané oprávnění měli bydliti toliko v městě a pospolu, pokládáni p. kromě nebo kolem (odtud jméno) města bydlící za osobně sice svobodné s právem majetku i živností, ale politicky za práv prosté. I jejich osady zvány městy, ale správu nad nimi vedlo ve všech příčinách město panující. Ve vojště sloužili jako těžkooděnci. Městy p-ků nazývaly se Geronthrai, Amykly (v. t.), Faris, Lás a Boiai. Když opanována Messénie, stihl osud p-kův i pomořská města Koroné a Methoné. Majíce pozemky a provozujíce živnosti mnohé i obchod, p. byli v hmotném ohledu samostatni, ale politická závislost a pronikavý dozor, jejž Sparťané konali, a zejména obtížná povinnost válečná byly příčinou, že p. toužili po změně poměrův. Konečně za Augustových dob nabyli autonomie a nazývali se eleutherolakóny. Pšk.