| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Perez |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 469. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
Perez Antonio, státník špan. (* 1539 v Aragonii – † 1611 v Paříži). Po smrti svého otce Gonzala P-a, státního sekretáře Karla V. a Filipa II., Perez již r. 1567 nastoupil na jeho místo a požívaje naprosté důvěry Filipa II., řídil jeho zahraniční politiku. P. náležel k mírné, reformám příznivé dvorské straně knížete Eboliho, jež stála proti příkré straně Albově. Smrť Eboliho oslabila jeho postavení, tím spíše, ježto nezřízenou svou ctižádostí a přepychem způsobil si mnoho nepřátel. R. 1578 Juan d'Austria vyslal důvěrníka svého Juana de Escovedo do Španělska, aby tam působil ve prospěch jeho proti Angličanům, načež P. vymámil na králi svolení k zavražděni Escoveda, klamně předstíraje jeho náklonnost k princezně Eboli (v. t.), milence králově; v pravdě Escovedo sám hrozil prozraditi milostný poměr P-ův k téže princezně a P. užil jen poslání Juana de Escovedo k intrikám proti němu. Rodina Escovedova však záhy poznala v P-ovi vraha Juanova a na její naléhání byl P. r. 1579 zatčen, a když král se dověděl, kterak byl klamán, P. byl mučením donucen přiznati se ke svému poměru k princezně Eboli a posléze po dlouhém processu r. 1585 odsouzen ke dvouletému vězení a pak k desetiletému vyhnanství s chotí a devíti dětmi i náhradě peněžní za veliká zpronevěření v úřadě. Ale r. 1590 podařilo se mu uprchnouti z vězení, načež uchýlil se do Aragonie, hledaje tam ochrany. Ale přes výjimečné zákony a soudní privileje aragonské byl r. 1591 inkvisicí vydán Filipovi II., avšak podařilo se mu znova uniknouti a prchl do Francie, kdež byl vlídně přijat od Kateřiny Bourbonské a vstoupil do služeb Jindřicha IV. Zatím ve Španělsku byl jako kacíř odsouzen a statky jeho zabaveny. R. 1593 odebral se do Londýna, kde pod pseudonymem Raphael Peregrino vydal r. 1594 svoje paměti Relaciones de su vida, v nichž líčí Filipa II. barvami co nejčernějšími. R. 1595 vrátil se do Francie, odkudž po smrti Filipově darmo se domáhal zrušení svého trestu; jenom toho dosáhl, že manželka a dítky jeho z vězení byly propuštěny. Zemřel v Paříži takřka zapomenut a teprve po jeho smrti na žádost jeho choti process jeho byl revidován a jeho památka rehabilitována. Mimo Relaciones napsal ještě, nejvíce k ospravedlnění svého jednání: Cartas a diferentes personas a Segundas cartas s polit. aforismy (Pař., 1603 a 1624); Epistolarum latinarum ad Comitum Ecexium (t., bez data). Mimo to mnohé jiné spisy politické byly mu připisovány. R. 1631 vyšel spis »Las obras y relaciones de Antonio P., secretario de estado, que fue del rey de Espańa, Don Philippe II de este nombre« od Juana de la Planche, obsahující díla a memoiry P-ovy. Jeho listy vydal Morel-Fatio, francouzský překlad jeho děl Dalibray: Oeuvres amoureuses et politiques (Paříž, 1641). Po stránce literární P. náleží k nejlepším stilistům španělským své doby. Biografie jeho vydali Bermudez de Castro, Antonio P. (Madrid, 1842), Mignet, Ant. P. et Philippe II (Pař., 1881, 5. vyd.) a Hume (v Transactions of the Royal Society, sv. 8., 1894). Z četné novější literatury španělské o P-ovi uvádíme ještě: C. Fernandez Duro, Estudios hist. del reinado de Filipe II (Madrid, 1890). Osud P-ův je podkladem Gutzkowova dramatu »Philipp und P.«.
PD anon 70