| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Perekop |
| Autor: |
Ludvík Tošner |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 468. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Perekop (rus. Перекопъ, tatarsky Orkapi, ve starověku Taphros, ve středověku Tozla), új. město rus. gub. tavrické na vých. břehu Perekopské šíje šir. 10 km a spojující Krym s pevninou, má 5285 ob. (1897), s Armjanským Bazarem 7382 obyv., mezi nimi 3736 pravosl., 506 armeno-gregoriánů, 1132 židé, 368 karaitův a 1545 muham., 2 kostely ruské, 1 armenský a 1 katol., 3 synagogy, nemocnici, farní školu, měšťanskou školu dívčí a chlapeckou, poštu a telegraf, čilý obchod se solí, vlnou a kožemi. Veškeren význam města způsobila jeho poloha, skládá pak se P. z jediné, dlouhé a široké ulice, jejíž domy kromě úředních budov jsou chatrné. Po vystavění železnice lozovo-sevastopolské, která vede mimo město, poklesla jeho důležitost téměř docela, tak že panuje úmysl, převésti újezdné úřady do stanice Džankoj. Výhodnou polohu místa poznali již Řekové ve starověku, kteří postavili zde tvrz a široký příkop, který obnovili později Nogajští Tataři a jehož myšlenka nabyla nové podoby r. 1888, kdy navržen průkop z P-u do Geničeska, 22 m šir., 4 m hlub. a 118 km dl., sloužící hlavně dopravě uhlí. – P. byl dobyt Rusy r. 1736 a 1738, r. 1754 znova postaven Krym-Girejem, 3 km od něho pak založena osada Armjanskij Bazar, která jest dnes předměstím P-u. R. 1771 tvrz opětně dobyta Rusy, r. 1784 učiněna újezdným městem gubernie tavrické, r. 1835 zrušena pevnost, avšak vystěhováním krymských Tatarů do Turecka a zvláště vystavěním železnice město upadlo. – Perekopský újezd leží na s. poloostr. Krymu a má podobu trojúhelníka, jehož vrchol jest na šíji Perekopské a jehož sev.-vých. strana omývána jest Sivašem. Plocha měří 5950 km2, půda jest rovná, mírně k jihu skloněná step, prostá nejen stromů, nýbrž i křů. Na březích Sivaše prostírá se pás země úplně rostlinstva prostý, který pokrývá se mořskou vodou, vane-li vítr s moře. K jihu se půda lepší a mezi stanicemi Išun a Djurmen počíná se krymská černozem. Zavlažen jest újezd velmi nepatrně ř. Salgirem a Čatyrlykem, jezera většinou solná zaujímají 141,3 km2, pitná voda opatřuje se studnami a cisternami. Obyvatelů jest 46.435 (1897), mezi nimi 17.165 pravosl., 3060 katol., 5568 evang., 19.892 muham., do r. 1856 bydlili zde téměř výhradně jen Tataři, kteří se toho roku hromadně stěhovali do Turecka, r. 1859 přišli osadníci ruští, r. 1862 Estonci, r. 1864 Češi, Němci, Hercegovci a Poláci, i jest dnes 50,7% ob. Tatarů, 27,6% Rusů, 10% Němcův a 11,7% jiné národnosti, osad jest 206, škol 56, nemocnice 2. Obilí, hlavně pšenice, žito, ječmen a oves, pěstuje se na j. újezda, na s. chová se dobytek (20.000 koni, 35.000 skotu, 700.000 ovcí) a dobývá sůl (ročně 4 mill. pudů). Závodů průmysl. jest 16, mezi nimi 5 obilních mlýnů s roč. výr. 700.000 pudů, výroč. trhů v újezdě není, po železnici lozovo-sevastopolské vyváží se ročně do 1 mill. pudů pšenice a žita. Tšr.
PD old 70