Ottův slovník naučný/Penza

Ottův slovník naučný
Penumbra	Penza	Penzance

Údaje o textu
Titulek:	Penza
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 459–460. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Penza

Penza, új. a gub. město rus. gubernie penzenské, při ústí říčky P-zy do Sury, na návrší, stanice železniční trati Syzranovjazemské s odbočkami do Ruzajevky a Serdobska, má 61.851 ob. (1897), mezi nimi 839 katol., 496 židův a 422 muhamm., 2 kláštery, 29 pravosl. chrámů, mezi nimi biskupskou kathedrálu, 5 kaplí, evang. kostel, mečetu, 2 chlapecká a 1 dívčí gymnasium, reálnou školu, kněžský seminář, dívčí progymnasium, učitelský ústav, školu zeměměřickou, ovocnářskou, technicko-železniční, ranlékařskou, dívčí a chlapeckou průmyslovou atd., 5 knihoven s veřej. čítárnou, museum starožitnické a národopisné, malířskou akademii s krásnou obrazárnou, založ. r. 1897 nákladem téměř 1 mill. rub., 10 nemocnic, 4 chudobince, řadu dobročinných spolkův, oddělení císař. ruské banky, dále banky šlechtické a rolnické, moskevské mezinárodní a nižegorodsko-samarské banky zemědělské, spolek úvěrní, několik bankovních závodů soukromých, městskou banku a spořitelnu, 3 výroční trhy, na nichž obchoduje se hlavně s obilím, dřívím a líhem, 102 průmyslové závody s 2005 děl. a roč. výr. za 816.276 rub., mezi nimi papírnu, 5 parních mlýnů, 4 sladovny, 3 svíčkárny atd. V městě sídlí gubernátor, biskup, společenstvo hospodářské, včelařské a pro chov koní, na řece Suře jest přístav, na nábřeží pomník Lermontova, k ovocnářské škole přináleží krásný státní sad ležící 3 km od města a včelníky. – P. založena byla r. 1666 z důvodů stratégických mezi Mordviny a Meščerjáky a byla zalidněna Čerkesy. Roku 1670 dobyly jí sbory Stěňky Razina, r. 1680 vzata Baškiry, r. 1774 kozáky Pugačeva, r. 1801 učiněna gubernským městem gubernie penzenské.

Penzenský újezd leží uprostřed jižní části gubernie v úvodí ř. Sury a Choperu na ploše 3339,6 km² a má povrch stepní, bezlesý, prostoupený několika zvýšeninami, zvláště na jz. rozvodím Sury a Choperu, na sz. pak Sury a Mokše, které však nepřevyšují 300 m n. m. V ohledu geologickém převládá zde útvar křídový a tertierní, z užitečných nerostů jest tu jen hrnčířská hlína, pískovec a stavební kámen. Lesy zaujímají jen asi 20.000 ha půdy, téměř jen v údolí Sury, kde převládá sosna. Obyvatelů jest 160.965 (1897), téměř vesměs pravoslavných, škol jest 50, kostelů 58, kaplí 10, nemoc nice 1. Hlavním zaměstnáním obyvatelů jest orba, pěstuje se žito (3½ mill. pudů), oves (1¼ mill.), brambory, ječmen, pohanka, proso, hrách, len, konopí, pšenice, sena klidí se ročně 2 1/5 mill. pudů. Rozšířeno jest i ovocnářství, hlavně pěstování jablek a višní, místy zelenářství a v poslední době sadařství. Dobytka se počítá: 25.401 kůň, 14.697 skotu, 54.782 ovce a 2784 vepři, v městě P-ze bývají koňské dostihy a výstavy. Průmyslových závodů jest 113 s 656 děl. a roční výrobou za 1½ mill. rub., z domácího průmyslu rozšířena jest výroba zboží koženého, dřevěného a tkaného. Obchodním střediskem újezdu jest město P.

Penzenská gubernie leží ve východ. Rusku mezi 52° 38' až 54° 52' s. š. a 40° 27½, až 44° 31' v. d. Gr., na ploše 38.840,6 km² a mezuje na z. s gub. tambovskou, na j. saratovskou, na v. simbirskou a na s. nižegorodskou. Povrch gubernie jest vlnitý a prostoupený mírnými pahorky a dosti hlubokými údoly říčními. Nejvyšší místa gubernie jsou na j. v újezdě čembarském, nižně-lomovském, penzenském a gorodiščenském, odtud se půda zvolna a postupně sklání k sz., kde východní čásť újezdu krasnoslobodského a severozáp. újezdu insarského jsou nejnižší a nejrovnější. Do újezdu gorodiščenského zabíhají vysočiny gubernie simbirské, u osady Vyrubova na hranici gub. saratovské jest nejvyšší bod dosahující výše 270 m n. m. V ohledu geologickém rozšířen jest v gubernii útvar křídový a tertiérní, na s. pak na malém prostoru i útvar jurský. Vodopisně rozděluje se gubernie na 3 úvodí říční: ř. Mokše, pravého to přítoku Oky, Sury, pravého přít. Volhy, a Choperu, levého přít. Donu. Mokša pramení na území gubernie a přijímá zde přítoky, v pravo Issu a Sivin, v levo Azjas, Atmis, Lomov, Šeldajs a Vad, na j. gubernie pramení Choper, přijímající zde Arčadu a Voronu s poboč. Toim a Cembar, konečně Sura přitéká sem z gubernie simbirské a přijímá v pravo Julov, Ajvu a Inzu, s leva P-zu a Šukšu. Jezera jsou neveliká, močálů jest hojně. – Podnebí jest pevninské a suché, zimy kruté a dlouhé, léto horké, přechody tepelné jsou náhlé a veliké. Průměrná roční teplota v P-ze činí +3,88°C, v létě +18,81°C a v zimě –11,11 °C, země jest otevřena větrům, mezi nimiž převládají suchý severových. a vlhký jihozáp., roční výše srážek jest 49 cm), sněhu padá mnoho. – Lesy, dříve velice rozsáhlé, jsou silně vykáceny, tak že zaujímají dnes jen asi 20% půdy, jižní část gubernie má již téměř zcela ráz stepi. Převládající stromy jsou duby, osiky a olše, méně břízy. – Obyvatelů jest 1,491.215 (1897), t. j. 38,4 na 1 km², z nich jest asi 14% Mordvinů, Meščerjáků a Tatarův, úplně však poruštěných, 95% je pravoslavných, asi 4% muhammedánů, pravosl. chrámů jest 823, klášterů 16, mečet 121. Ze středních škol jsou zde: dívčí a 2 chlapecká gymnasia, reálná škola, duchovní seminář, učitelský ústav, biskupská škola dívčí, 2 dívčí progymnasia, 3 duchovní školy, škola zeměměřická a ovocnářská, ze škol odborných: technicko-železniční, ranlékařská, 2 hospodářské a 2 lesnické kursy, škol nižších jest 380, nemocnice 2, chudobincův a útulen 14. – Hlavním zaměstnáním obyvatelů jest orba, která zaujímá 1¼ mill. desjatin půdy. V průměru let 1883–1895 sklízí se ročně žita 6,8 mill. hl, ovsa 4,7 mill. hl, bramborů 1,9 mill. hl, pohanky 0,9 mill. hl, prosa 0,7 mill. hl, hrachu 0,2 mill. hl a pšenice 50.000 hl. Mimo to daří se i ječmen, len a konopí, dosti nepatrné plochy osety jsou tabákem, řípou, kukuřicí a chmelem. Polní hospodářství provozuje se zvláště na velikých statcích velmi racionálně, ministerstvo orby zřídilo v gubernii vzorné hospodářství, uzívání rolnických strojův a nářadí šíří se víc a více, tak že orba činí v gubernii utěšené pokroky. V údolích řek jsou bujné louky zaujímající 11,6% půdy gubernie, u velikém rozkvětu jest ovocnářství (jablka, višně a slívy), zelenářství provozuje se po živnostensku jen v některých městech. – Na vysokém stupni jest i chov dobytka a počítá se: 352.502 koně, 270.134 skotu, 945.600 ovcí, 200.877 vepřův a 3570 koz. Hřebčinců jest 18 s 42 hřebci a 1160 klisnami, v mnohých osadách konají se výstavy koní, stát i zemstva chov jejich usilovně podporují, tak že koně gubernie těší se výtečné pověsti a odbytu. Avšak mnoho zemědělců zabývá se i chovem výborného skotu a vepřů, mlékařství a sýrařství hojně se provozuje. Rovněž včelařství jest rozšířeno i počítá se 122.844 úlů. – Málo rozvinut jest domácí průmysl. Zmínky tu zasluhuje zpracování koží, kolářství, bednářství, truhlářství, loďařství, tkalcovství, hrnčířství, kovářství a j. Za prací odchází ročně do 100.000 osob do povolžských gubernií a oblasti Donského vojska. Průmyslových závodů jest 2449 s 13.785 dělníky a roční výrobou za 16¾ mill. rub., z nichž na prvém místě stojí 35 lihovarů s roč. výr. za 12,3 mill. rub. – Hlavním předmětem obchodu jest obilí, tkaniny, srsť, tuky a j., obchodní místa gubernie jsou: P., Saransk, Nižnij Lomov, Insor, Krasnoslobodsk, Pojim, Golovinščina, Kamenka, Lunino, Issa, Kolečajevo a j. Výročních trhů jest 77, z nichž jsou nejdůležitější v P-ze, Nižním Lomově a Saransku, veliký význam obchodní mají železniční trati Syzrano-vjazemská, Moskevsko-kazaňská a odbočka dráhy Rjazansko-uralské. V několika městech jsou městské banky, zastavárny, spořitelny, záložny atd. – Gubernie rozděluje se na 10 újezdů; gorodiščenský, insarský, kerenský, krasnolobodský, mokšanský, narovčatský, penzenský, saranský a čembarský. – Na území penzenské gubernie žili ode dávna Mordvini, Muromové, Meščerjáci a Burtásové, hlavní jich osady byly Murunza na místě nynějšího Mokšanu, Meščerskoje na Choperu a Burtás v új. kerenském. Ivan Hrozný vystavěl zde řadu opevněných míst, která později spojena mezi sebou umělými náspy. Burtásové a Muromové splynuli rychle s okolními národy, zvláště s Rusy, Mordvini zachovali se posud asi o počtu 187.500 duší žijících ve 200 osadách, zvláště újezdu gorodiščenského, Meščerjáků jest asi 33.000 ve 14 osadách, hlavně újezdu kerenského, avšak neliší se téměř od Rusů, konečně pronikli sem Tataři, jichž jest do 68.000 v 89 osadách, a to v új. krasnoslobodském, insarském a saranském. Gubernie utvořena r. 1801, kdežto od r. 1708 území její příslušelo ke gub. kazaňské. Tšr.