Ottův slovník naučný/Penátové

Ottův slovník naučný
Penang	Penátové	Pence

Údaje o textu
Titulek:	Penátové
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 441. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Penáti

Penátové, starořímští skřítkové domácí, kteří chránili blahobyt domácnosti (od penus, zásoba), ctěni podobně Larům (v. t.) tím, že před jejich obrazy kladena sůl a jídla. Sídlem jejich jest krb, odtud úzký jejich vztah k bohyni Vestě. P. chrání celý dům a jeho obyvatele, vštěpujíce mu vědomí sounáležitosti a lásku k rodinnému krbu. Kult jich udržel se až na konec pohanství a přešel pak v kult strážných andělů, chránících světcův a pod. – Též celé obce ctily vedle Vesty svoje P-ty. Zejména osady mívaly P-ty společné s métropolí. Také Etruskové ctili prý své P-ty. V chrámech Vestiných jak v Lanuvii, tak v Římě chovány starobylé symbolické obrazy P-tův, z hlíny i z kovu, jakož trójští P. se popisovali jako malé sošky z dřeva nebo kamene. Vedle těchto byl v Římě zvláštní chrám P-tův na Velii při ulici, jež vedla z Fora ke Carinám; P. tu zobrazováni jako dva sedící jinoši, ozbrojení kopím (podobně na mincích). Obvyklá byla přísaha při Jovovi a P-tech. – Metónym. P. znamenají domov, vlasť. klk.