Ottův slovník naučný/Pedro

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pedro
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 394. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Pedro, port. a špan., Petr.

Císařové brazilští: 1) P. I. (IV.) de Alcantara, císař brazil. a král portugal. (* 1798 – † 1834), syn krále portugalského a císaře brazilského Jana VI. Do Brazilie přišel r. 1807 a r. 1821 byl po odchodu otcově do Portugalska postaven v čelo brazilské vlády. O jeho vladaření viz Brazilie, str. 613. Od r. 1822 jsa brazilským císařem, r. 1826 stal se také králem portugalským (jako Pedro IV.); prohlásiv tu však hned ústavu, zřekl se trůnu portugalského ve prospěch své dcery Marie da Gloria (viz Marie 24) a vrátil se do Brazilie (1826). Zde dohnán svými neúspěchy, zřekl se i koruny brazilské ve prospěch svého syna (Pedra II.) 7. dubna 1831. Odešed jako vévoda z Bragançy do Evropy, vymohl vojenskou mocí (kapitulace Evorská r. 1834), že Dom Miguel (v. t.) zřekl se trůnu portugalského i svých nároků; Marie da Gloria stala se opět královnou a P. vladařem; zemřel však již 24. září 1834. Byl ženat s rakous. arcikněžnou Leopoldinou, dcerou cís. Františka I. († 1826), a s Amalií z Leuchtenberku († 1873).

2) P. II. de Alcantara, syn před., císař brazilský (* 1825 – † 1891). Císařem se stal hned r. 1831, dospělým byl však vyhlášen až r. 1840 a korunován r. 1841. O vládě jeho viz Brazilie, str. 613 a 614. P. zemřel 5. pros. 1891 v Paříži ve vyhnanství. Za manželku měl (od r. 1843) Terezii Bourbonskou (ze Sicilie, † 1889), s níž měl dvě dcery: Isabellu a Leopoldinu. P. jevil velmi živý zájem o vědy, zejména přírodní, a byl členem několika učených akademií.

Králové portugalští: 3) P. I., král portugalský, syn Alfonsa IV. (* 1320 – † 1367). Nastoupil vládu r. 1357; r. 1358 a 1364 účastnil se války kastilsko-aragonské. Byl ženat s Konstancií de Castilla Villena a po její smrti tajně se zasnoubil s Iñez de Castro (v. t.). Pro přísné potrestání vraždy své druhé manželky bývá nazýván Ukrutným, ale jinak jeho vláda znamenala pro Portugalsko dobu klidu a rozkvětu.

4) P. II., král portugalský (* 1648 – † 1705). Prohlásil se za vladaře na místo svého neschopného bratra Alfonsa (1667) a r. 1683 stal se sám králem. Jeho vláda vyznačuje se převahou jesuitů ve veřejném životě. S Anglií byl v poměru přátelském, obchodně byl až v angl. područí (t. zv. smlouvou Methuenovou z r. 1703). Také vypuzením bohatých židův poškodil hmotný blahobyt země. R. 1668 učinil mír se Španělskem, jímž toto uznalo neodvislost Portugalska. Ve válce o špan. dědictví P. od r. 1702 stál na straně císařské. Za manželku měl P. rozvedenou choť svého bratra Alfonsa Marii Savojskou (od r. 1668).

5) P. III., král portugalský (1777–1785). Byl mladší syn Jana V. a zdědil trůn jako manžel Marie, dcery a dědičky svého staršího bratra, krále Josefa I.

6) P. IV. de Alcantara, král portugalský, viz P. 1).

7) P. V. de Alcantara, král portugalský (* 1837 – † 1861). Byl to nejstarší syn Marie da Gloria a Ferdinanda Koburského; na trůn nastoupil r. 1853 pod vladařstvím svého otce. Sám ujal se vlády r. 1855, zemřel však již r. 1861. Za manž. měl Štěpánku z Hohenzollern-Sigmaringen, neměl však dětí. Z jeho vlády nejdůležitější událostí bylo sjednání obchodních smluv s Jižní Amerikou.