Ottův slovník naučný/Pecka

Ottův slovník naučný
Peck	Pecka	Pecka Matěj

Údaje o textu
Titulek:	Pecka
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 381–382. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pecka (okres Jičín)

Pecka, městečko v Čechách nad potokem Javorkou, v hejtm. jičínském, okr. novopackém, má 197 d., 1322 obyv. č. (1890), farní chrám sv. Bartoloměje (r. 1350 far.), radnici, 5tř. šk., četn. stanici, pš., obč. záložnu, mechanickou tkalcovnu, pilu, mlýn, výrobu člunkův a rukodílného bavlněného zboží po domácku. Opodál Harantův hrad a klimatické lázně zv. »v Lázních«. Svěř. statek s pivovarem a myslivnou drží Karel kn. Trauttmansdorff. P. pro svou romantickou a zdravou polohu hodí se za letní pobyt. Nad městečkem zříceniny býv. hradu Pecky, jehož jméno upomíná na peckovitou podobu hory, na niž byl vystavěn, zván jsa »zámek na Pecce«, kdežto městečko, jež povstalo pod hradem, jmenováno»městečkem u Pecky«. Původně P. byla zbožím královským; r. 1270 zastavena Jaroslavovi z Jablonné, jehož potomci psali se odtud z Pecky a seděli zde do poč. XV. stol. Roku 1432 v říjnu obléhán hrad od Sirotků, jimž se vzdal po půlletém obléhání. V XV. stol. drželi Pecku pánové z Rožmitálu, Hořičtí z Hořic, r. 1519 Matiáš Libák z Radovesic, r. 1520 Jindř. Kutnauer z Kutnova, r. 1526 Sigmund Košín a Kapoun ze Svojkova, r. 1532 Jan Litoborský z Chlumu a po jeho synech Jindřich Škopek z Bílých Otradovic. Roku 1566 zboží pececké rozděleno mezi syny Jana Škopka, a to Karla a Adama. Karel brzy zemřel a po něm pozůstalá vdova roz. Barbora Miřkovská z Tropčic provdala se opět za slavného pána českého Krištofa Haranta z Polžic a ten stal se majetníkem poloviny Pecky a po smrti prvé své manželky Barbory oženil se s Annou Saloménou Hradišťskou z Hořovic, kteráž ukoupila druhou polovinu Pecky a tak spojeno panství opět v jedněch rukou. Krištof účastnil se velmi činně odporu stavů českých, proto zboží jeho z polovice od král. komory zabráno a prodáno jeho manželce, která Pecku brzy prodala Albrechtovi z Valdšteina. Tento daroval Pecku ještě s Radimí kartouzskému klášteru ve Valdicích u Jičína. Když pak klášter zrušen (1782), celé zboží připadlo nábožen. fondu, od něhož je koupil (1824) ve veřejné dražbě Ferd. kn. Trauttmansdorff. Za války 30leté městečko hrozně vydrancováno od vojska císařského a potom skoro celé vypáleno Švédy. Na přímluvu převora kláštera kartouzského císař Ferdinand II. povýšil (1633) Pecku na městečko a nadal měst. erbem: v modrém poli spatřuje se do poloviny městská zeď se stínkami; za zdí pak vypínají se dvě osmihrané věže, mezi nimi obraz P. Marie s Jesulátkem. Roku 1651 vysazeny městečku tři výr. a týdenní trh. V l. 1751–53 vystavěn nynější far. chrám. Při ohni r. 1830 shořela větší čásť městečka a starý hrad na Pecce, jenž leží od té doby ve zříceninách. Srv. Adressář pol. okr. jičínského, str. 206 (Turnov, 1900).