Ottův slovník naučný/Pecháček

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pecháček
Autor: František Schwarz
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 399–400. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Pecháček: 1) P. František, hudebník český (* 1763 v Ústí nad Orlicí – † po r. 1816 ve Vídni). Základům hudby učil se doma, pak studoval v Litomyšli a v Bílé Vodě ve Slezsku, kde zároveň vzdělával se v hudbě u pianisty Lamberta a u Dittersdorfa. Roku 1783 odebral se do Vídně, kde r. 1790 stal se ředit. orchestru při Kärntnertheatru. Komponoval pak dvě veliké a deset menších komických oper, 12 symfonií, asi 30 balletů, jež však zanikly; za to veliké obliby docházely přečetné jeho tance. Také několik kusů kostelních složil. – Jeho syn František (* 1793 ve Vídni – † 1840 v Karlsruhe) byl dovedný houslista i skladatel. Již v letech 1801 a 1802 hrál před císařským dvorem a r. 1803 vystupoval také v Praze. Později učil se skladbě u Förstera a r. 1818 byl jmenován prvním houslistou u král kapely v Hannoveru. Konal pak mnohé umělecké cesty a r. 1832 vystupoval také v Paříži. Posléze byl koncertním mistrem v Karlsruhe. Vydal pro housle symfonie, koncerty, variace, potpourri a j., vesměs skladby příjemné a vděčné, ale bez valných uměleckých pretensí.

2) P. František (* 1813 v Praze – † 3. srp. 1888 v Plzni), zasloužilý český vlastenec, purkmistr král. města Plzně v době od r. 1873 do r. 1888. Pocházel ze staré rodiny mlynářské, která po čase ujala se t. zv. Kalíkovského mlýna v Plzni. Studoval techniku ve Vídni, ale musil studia opustiti, když ho potřebovala rodina k vedení hospodářství doma. Zde vstoupil do styku s prof. Sedláčkem a Smetanou. V r. 1848 počal působiti ve veřejném životě, a když nadešla v letech šedesátých XIX. stol. volnější doba, povolán důvěrou občanstva do městského zastupitelstva a později do městské rady. Když pak konaly se r. 1861 první volby do sněmu království Českého, byl P. Palackým a Riegrem navržen za kandidáta pro mandát poslanecký za město Plzeň. Než tehdejší poměry v městě Plzni byly české věci ještě velice nepříznivé; v cele města byl rodilý Němec dr. Merschauer a v zastupitelstvu zasedala většina lidí buď odrodilých nebo neuvědomělých, a tak P. při volbě podlehl dru Františku Pankrácovi, odpůrci všeho českého snažení národního. Později nastal v tom ovšem šťastný převrat, k němuž u veliké míře přispěl sám P. Mladé, národně již uvědomělejší měšťanstvo seskupilo se kolem něho, a tím zjednána českému živlu většina v obecním zastupitelstvu. Okolnost tato přivodila, že P. zvolen za starostu města r. 1875. V těžké době – bylo to po známém úpadku hospodářském – ujal se tohoto úřadu, překonal nezlomnou svou vůlí a vytrvalostí všecky obtíže a přispěl tím k utvrzení vlády českého živlu v tomto městě. Jeho zásluhy jsou v tom ohledu veliké a došly uznání tím, že obecní zastupitelstvo zvolilo ho r. 1885 čestným měšťanem a někdejší t. zv. »obciznu«, polohu to pozemků mezi Radbuzou a Mží, která byla k jeho podnětu přeměněna na veřejný sad městský, pojmenovalo po něm sady Pecháčkovými. Za císařova pobytu t. r. byl vyznamenán řádem železné koruny třetí třídy. P. byl znám jako muž přímý a povaha žulová. Doba, ve které v Plzni působil, znamená přechod z neutěšených poměrů, ve kterých se nalézal český živel v tomto městě, do poměrů tomuto živlu příznivých, a proto zachována bude jemu v potomstvu čestná památka. -rz