| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Peary |
| Autor: |
Ludvík Tošner |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 376–377. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Peary [píri] Robert, americký námořní důstojník a výzkumný cestovatel polární, podnikl r. 1886 výzkum grónského vnitrozemského ledu, na němž pronikl 160 km daleko. R. 1891 vedl výpravu filadelfské akademie věd do nejsevernějšího Grónska, přezimoval na záp. břehu v zátoce Mac Cornicka, odkudž pronikl 2000 km na s., dospěl na 82° sev. š. místa, kde pobřeží grónské obrací se k v. a pak k jv., a sledoval tento břeh až k objevené jím zátoce Independence na 81° 57', čímž bylo dokázáno, že Grónsko jest ostrov. R. 1893 P. zamýšlel pokračovati ve výzkumech za zátokou Independence, ale nová tato výprava byla bez výsledku, neboť dostal se k jmenované zátoce po dvojím přezimování až r. 1895, avšak nemohl proniknouti dále. Na této cestě nalezl r. 1894 u mysu Yorkského obrovský meteorit, o kterém již r. 1818 podal zprávu John Ross. Na nové výpravě r. 1896 P. chtěl tento meteorit odvézti, avšak zdviženi jeho se nezdařilo pro ohromnou jeho váhu, udávanou na 48.000 až 70.000 kg. R. 1897 předložil amer. zeměpisné společnosti v New Yorku nový plán k dosažení severní točny. Pojal totiž na základě výsledků posledních polárních výprav úmysl, proniknouti Smith-Sundem na lodi s malou posádkou až k Sherard Osborn Fjordu nebo ještě severněji, zde členy výpravy a zásoby vyloditi a loď poslati zpět. V zimě pak by se tyto zásoby na saních dopravily co možná k sv., tak že by z jara byla celá výprava se zásobami na severním konci severogrónského souostroví, odkud by se za příznivých poměrů ledu a s lehkým vystrojením mohl učiniti další pokus proniku k severu. Následujícího léta přivezla by zpět po. slaná loď nové zásoby, které by se uložily na prvním stanovišti výpravy a odtud jí dodaly. Na základě tohoto plánu P. nastoupil v čci r. 1898 na lodi »Windward« cestu k severu, na které, přibrav si několik eskimáckých rodin, hodlal plouti Smith-Sundem k s. pobřeží Grónska a na Sherard Osborn Fjordu zříditi hlavní stanici, odkudž pomocí Eskimáků zřídila by se řada zásobovacích skladišť podél sev. břehu grónského. »Windward« byl od 18. srpna 1898 do 2. srpna 1899 zamrzlý v zátoce All Man, mezi čímž P. podnikal nepřetržitě sáňkové výpravy v zemi Ellesmerově a Grinnelově, projev úhrnem 1600 km. Tím zjištěno, že neexistuje Hayes Sund a nalezena dosud neporušená hlavní stanice výpravy Greelyho. Na těchto cestách P. trpěl velice krutou zimou, tak že umrzlo mu několik prstů. Zimu následující rozhodl se ztráviti v Etahu na vých. straně Smith-Sundu, kde měl vyčkati příjezdu »Windwardu« se zásobami. Avšak návrat této lodi spojen byl s takovými obtížemi, že nepronikla sem ani z jara r. 1900. Dne 15. dubna 1900 P. opustil Etah, vydal se k s. a dostihl 8. květ. nejsevernějšího bodu, dosaženého poručíkem Lockwoodem výpravy Greelyho, který určil na 83° 30' 25' s. š. Potom sledoval sev.-východní průběh výpravy dále, dorazil až k 83° 39' s. š., kde obrátil se přímo k s., avšak na 83° 50' s. š. musil cestu další na s. přerušiti, naraziv na otevřené moře. Na sev. břehu grónském bral se pak k v., až na 83° s. š. a 25° z. d. Gr. přišel k zátoce Independence. Odtud ubíral se zpět k průlivu Kennedy, kde na 82° s. š. u Fort Conger zřídil zimní svoji stanici. Z jara 1901 podniknuta nová sáňková výprava, se které však P. pro slabost členů výpravy i psího potahu musil se vrátiti k j. a zastihl u mysu Sabine zamrzlý zde »Windward«. Potom rozhodl se opětně přezimovati na severu a odeslal loď »Erik«, která jej v létě 1901 nově zásobila, zpět do Ameriky. Dosavadní zeměpisné výsledky této výpravy jsou velmi značné, neboť dosud neznámá místa severního břehu grónského byla vyměřena a mapována a zůstal neprozkoumán jen pás pobřeží mezi zátokou Independence a mysem Bismarckovým. Tšr.
PD old 70