Ottův slovník naučný/Pe-či-li

Ottův slovník naučný
Pečičky	Pe-či-li	Pe-čilský záliv

Údaje o textu
Titulek:	Pe-či-li
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 387–388. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Che-pej

Pe-či-li, starší, na evropských mapách od XVI. stol. zachovávaný název nejseverovýchodnější provincie vlastní Číny, která dnes nazývá se úředně Čili a prostírá se mezi Mongolskem na s., zálivem Pe-čilským a mandžurskou provincií Šeng-king na v., čínskými provinciemi Šan-tung a Ho-man na j. a provincií Šan-si na z., zaujímajíc plochu (dle Strělbického) 300.000 km². Počet obyvatelů různě se udává, kolísaje se mezi 19,350.000 až 36,880.000, kdežto Popov odhaduje jej r. 1894 na 29,400.000. P. leží mezi 35°–43° 40' s. š. a 113° 43'–123° 43' v. d. Gr. a jest rozdělena Čínskou zdí na vlastní P. na j. mající plochu 148.357 km² (Behm a Wagner), a na vojenský okres Cing-te-fu nebo Džehol na s., který nazývá se také někdy nesprávně »vnitřní Mongolsko «. Pobřeží provincie jest dlouhé 600 km, zaujímá čásť západních břehů zál. Liao-tung a téměř celé pobřeží zátoky Pei-ho v zalivu Pe-čilském, jest velice ploché, prosté téměř všeho rostlinstva a lemované dynami vys. 6–8 m, na kterých udržuje se nepatrná vegetace a kde stavějí rybáři své chyše. Vnitrozemí skládá se z rozsáhlé a nízké roviny na j. a v. a z hornatiny na s. a sz., která přiléhá k mongolskému plateau a na níž zdvihají se horstva Heng-šan, Nan-kou (2020 m), U-tai (3490 m), Ulung-šan, Tu-šan a j. Cára, která dělí od sebe tyto povrchově rozdílné části provincie, táhne se od města Šan-te-fu na jz. přes Pe-king k Šan-hai-kuangu při zál. Liaotung, jsouc rozhraním i v ohledu geologickém. Nízká rovina na j. a v. jest tvořena čtvrtohorními nánosy, horstva severní a západní mají kostru žulovou, prostoupenou jednak vrstvami kamenouhelný i a jurskými, jednak loesem, pouze okraj mongolského plateau jest rulový. Nerostné bohatství provincie záleží téměř výlučně jen z kamenného uhlí, které dobývá se v několika dolech. – Kromě několika malých říček vodopisná soustava P. dělí se na 3 veliká úvodí: ř. Liau-ho, odvádějící vody do zál. Liao-tung, v němž jest hlavní řekou Lohan-pira, ř. Lan-ho, vpadající do zál. Pe-čilského, a úvodí říček roviny, které spojují se v mohutný tok Pei-ho. S touto řekou souvisí Veliký průplav, který spojuje se u Tong-čeu se soustavou průplavů pe-kingských. – Podnebí provincie jest úplně pevninské, neboť malý záliv Pečilský nemůže porušiti vliv ohromného kontinentu asijského na toto klima. Průměrná roční teplota v Pe-kingu činí +11,7°C, v Taku +10°C, teplota července +26,1°C resp. +27°C, ledna –4,7°C a –5°C. V horách jest ovšem podnebí drsnější, tak že roč. teplota jest jen +2,8°C, teplota července +19,5°C a ledna –16,7°C. Celkem provincie leží mezi ročními isothermami +6°C na s. a +14°C na j., teplota července kolísá se mezi +200 C^{[red 1]} až +28°C, kdežto v lednu jsou tepelné rozdíly větší, neboť tu teplota na j. jest –1°C a v horách –17°C. Výška ročních srážek činí 60 až 130 cm), většina řek zamrzá již v říjnu. – Květena provincie na j. shoduje se s florou ostatní vlastní Číny, kdežto na rovině pečilské připojuje se k floře Mandžurska, břehy jsou téměř úplně holé, v pohoří Nan-kou a na okraji plateau mongolského převládá vegetace lesní, z části již vyhubená kulturou zemědělskou. Hojný jest zde jilm, divoká broskvoň, dub, buk, jeřáb, ořech a j. Na vrcholcích horských jest flora alpská. Hojně jest rostlin kulturních, jako: rýže, pšenice, proso, oves, kukuřice, sorghum, batat, arrowroot, lotus, meloun, brambory, řípa, četné zeleniny, ovocné stromy, ačkoliv celkem jest půda málo úrodná. – Zvířena provincie jest velmi rozmanitá, vykazujíc podobnosti s faunou ostatní Číny, Mandžurska a Sibiře. Od pradávna P. jest proslulá bohatstvím zvěře, tak že podnes jsou zde rozsáhlé parky reservovány císařským lovům, avšak v době poslední rozsah jejich víc a více se tenčí následkem silné kolonisace zalesněných krajů hornatého Džeholu. Z domácích zvířat chová se skot, ovce, kozy, vepři, koně, osli, velbloudi atd., v některých krajích i bourec hedvábníkový. – Obyvatelstvo skládá se téměř výlučně z Číňanů, Mandžuové jsou jen vojáci a úředníci, Mongolové pak žijí jen na krajním sev.-vých. Hlav. zaměstnáním jest orba, zahradnictví a doprava dříví, kdežto činnost průmyslová obmezuje se jen na dobývání uhlí a několik státních továren na výrobu kořalky ze sorghu, zvláště na s. provincie. Obchod s cizinou jest dosti čilý, nejdůležitější jeho body jsou Tien-tsin pro obchod zámořský a Kalgan pro suchozemský do Mongolska a Sibiře. Hlavní předměty jeho jsou: čaj, rýže, dříví, opium, tkaniny, zboží kovové, dobytek, ovoce, kožešiny atd. Nejdůležitější spojovací cesty jsou: Veliký průplav, Pei-ho, řada silnic, špatně však udržovaných, z nich pak především z Pekingu do Liao-tungu, do Mandžuska a Mongolska, důležité i strategicky, konečně 2 železniční trati vedoucí z Tien-tsinu přes Taku do Pe-kingu a do Šan-hai-kou, jejíž stavba prodloužena až do Niu-čuangu, pak z Pekingu do Pao-tingu prodloužená až do Čingtingu. – Hlavní město jest Pe-king, avšak sídlem vladaře jest Pao-ting, důležitá města jsou dále Tien-tsin, Tung-čeu, Tai-ning, Hokian, Kuang-ping, Yung-ping-fu a Ta-ku. Provincie dělí se na 11 okresův a tvoří s prov. Šan-tung, Šan-si a Honan místokrálovství Severu, jehož místokrál sídlí v Tien-tsinu. – Jižní čásť P. přísluší k Číně od doby dynastie Yau, avšak důležitosti nabyla teprve, když Pe-king stal se hlavním městem říše. Naproti tomu čásť severní připojena k vlastní Číně v době poměrně nedávné, jsouc obývána divokými kmeny tunguzskými. Avšak Číňané usazovali se zde od pradávna, ačkoliv ve XIII. stol. zpustošeno bylo toto území Mongoly. Osady čínské množily se tak hojně, že r. 1778 území toto pode jménem kraje Čing-te-fu připojeno k P., pouze území reservované pro císařské lovy zůstalo pod správou vojenskou. Tšr.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Zjevný překlep, namísto 200 C má být: 20°C