Ottův slovník naučný/Pešková

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pešková
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 596–597. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Eliška Pešková

Pešková Eliška, provd. Švandová ze Semčic, spisovatelka a vynikající herečka čes. (* 1. čce 1833 v Praze – † 23. kv. 1895 t.). Otec její, rodilý Prus Peschke, mluvil s dětmi německy, za to matka, vlastenka tělem i duší, záhy vštěpovala malé Elišce lásku k jazyku mateřskému. Matka měla najatý hostinec »u tří lip«, a poněvadž dítky jí v živnosti překážely, dána Eliška ve třetím roce na vychování k babičce. Již v nejútlejším mládí prozrazovala nevšední zájem pro divadlo, zejména kupovala a čítala divadelní kusy a chodila do divadla, ve 14. roce vstoupila do německé dramatické školy k Nině Herbstové a tato uvedla ji k majetníku mikulášského divadla, který ji po složené zkoušce přijal. Dne 9. ledna 1849 vystoupila s nevšedním úspěchem jako dilettantka v kuse »Bratr honák« v úloze Marie. Potom hrála v černínském domě, u Mikuláše a v Konviktě, ale největšího úspěchu dosáhla v kuse »Krištof a Renata«, kde ji obecenstvo desetkráte vyvolalo. Dne 11. čna 1849 engažována k divadlu do Teplic, kde po dva měsíce hrála s výsledkem nejskvělejším. Tehdejší dramaturg českého divadla, J. K. Tyl, dověděv se o úspěších P-vé, pozval ji do Prahy, a dověděv se od ní, že neumí česky čísti ani psáti, jal se ji sám cvičiti v českém jazyku, v němž prospívala tak rychle, že již 13. září 1849 vy. stoupila na českém jevišti s výsledkem znamenitým. Od té doby byla P. nejoblíbenějším členem českého zemského divadla až do let šedesátých. Ačkoliv vlastním oborem jejím byla salonní veselohra a úkoly sentimentální, bývala nucena hráti též v tragédii i ve frašce. Mimo to r. 1862 vystoupila pohostinsky ve Vídni, v lednu 1864 v Plzni a v listopadu t. r. dáván první její dramatický pokus Paragrafy pana Puškvorce a Který je ten pravý ženich s čestným úspěchem; r. 1865 vystoupila pohostinsky v Chrudimi, v Kroměříži, pak na Mělníce a v Kutné Hoře. Po r. 1866 stále a bez příčiny jsouc odstrkována a oddalována od českého divadla hlavně zvůlí Kolára st., byla konečně 25. čce r. 1870 beze vší příčiny propuštěna. Dne 28. čce vystoupila naposledy na českém divadle v »Komedii v komedii«, v »Pojď sem« a »Zde jest žebrání zakázáno«. Potom vystupovala ještě při podniku svého muže v areně ve Pštrošce a v areně smíchovské. Chotěm jejím stal se r. 1850 tehdejší dramaturg a vrchní regisseur českého zemského divadla Pavel Švanda ze Semčic. V dramatické škole P-vé vzdělaly se umělkyně Čermáková, O. Sklenářová-Malá, Julie Šamberková, Veverková, Heintzová, tragédka dvor. divadla mnichovského, Hanna Kvapilová a Benoniová atd. Z neobyčejně plodné její činnosti literární nutno jmenovati na dvacet původních nebo dle cizích látek zdělaných divadelních kusů. Z původních: Adam a Eva, veselohra v 1 jedn.; Který je pravý ženich, vesel. ve 3 jedn.; Paragrafy pana Puškvorce, vesel. v 1 jedn.; Jak se u nás válka vede, fraška ve 3 jedn.; Popelka, dětská hra ve 3 jedn., Neříkej ženské, že je stará, fraška ve 3 jedn.; Jen žádnou od divadla; Marie Terezie a její doba, obraz ze života; Osudná píseň, činohra v 5 jedn.; Paris v Hloupětíně, fraška v 1 jedn.; Diblíkova dceruška, obraz venkov. života v 5 jedn.; Kříž u potoka, obraz ze života venkovského v 10 obrazích dle rom. Karol. Světlé; Černý kříž v lese, obraz ze života vesnického ve 4 odděl.; Cikánka a její děti, hra ve 3 jedn.; dále napsala: Malý smíšku, přečti si tu knížku!, veršíčky; Zápisky české herečky (Praha, 1886). Od r. 1881 vycházely četné její práce původní i zpracované ve »Výboru divad. her«. Mimo to vyšlo od ní na světlo na 600 překladů dramatických děl francouzských a německých.Srv. P. Eliška, dramatická umělkyně a česká spisovatelka. Životop. nástin (Praha, 1875).