Ottův slovník naučný/Pečírka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pečírka
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 388. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Josef Pečírka
Související články ve Wikipedii:
Ferdinand Pečírka

Pečírka: 1) P. Josef, spisovatel český (* 11. říj. 1818 v Jindicích – † 27. čna 1870 v Praze). Gymnasijní a lékařská studia vykonal v Praze, kdež stal se r. 1848 doktorem. Téhož roku účastnil se valně ruchu politického a byl také zvolen do českého sněmu zemského. R. 1849 počal vyučovati přírodopisu na gymnasiu staroměstském, od r. 1853 do 1856 pak byl professorem přírodopisu na gymnasiu v Jindř. Hradci. Usadiv se potom v Praze věnoval se zcela spisovatelství. Jsa r. 1850 zvolen za mimoř. člena Král. české spol. nauk vykonal cestu do Švédska, prozkoumal tu české rukopisy, o kterých r. 1851 podal zprávu v »ČČM.« a mezi jinými objevil legendu o sv. Kateřině, kterouž také svým nákladem a s pomocí Erbenovou vydal. Spisovatelská činnost jeho je velmi rozsáhlá. V l. 1844–47 vydával u Fourniera ve Znojmě »Bibliotéku poučných a zábavných spisů pro mládež i dospělý věk« (12 sv.) a pak hospodářskou knihu Václav Novák, aneb sedlák jak by měl býti, v l. 1858–64, pak překládal a vydával Krištofa Šmída veškeré spisy. Dále napsal a vydal: Vypsáni živočichův pro školy (1850 a 1862); Nerostopis pro skoly; Grundlinien der reinen Krystallographie; Grundlinien der Pflanzenkunde; Krystallographische Tafeln; Die Giftgewächse Oesterreichs und Deutschlands. Velmi známým stal se jeho Národní kalendář, kterýž po jeho smrti vydávala vdova jeho Mariana.

2) P. Ferdinand, lékař čes. (* 27. kv. 1859 v Praze). Lékařství vystudoval v Praze, kdež r. 1882 stal se doktorem lékařství. Pobyv jako nemocniční lékař všeob. nemocnice v Praze, stal se assistentem při nově zřízené klinice prof. Janovského pro nemoci kožní a příjičné a r. 1891 habilitoval se pro nemoci kožní a syfilitické. R. 1899 stal se chefem policejních lékařů v Praze. Velmi záhy počal býti odborně i literárně činný a napsal mimo jiné: Předběžné sdělení o krevních tělískách (»Čas. čes. lékařův«, 1880); Případ příjičného zánětu svalu (t., 1884); Xeroderma pigmentosum Kaposi (t., 1886); Předběžné sdělení o histologii psoriasy (t., 1886); Případ t. zv. čivného papillomu (t., 1887); Pityriasis pilaris (t., 1889); Dopisy o příjici (t., 1891); Příjice podloudná (t., 1895); O histologii a podstatě psoriasy (Sborník lékařský, 1885; totéž německy); O papillomech kůže (t.,1890); O plešatosti (Thomayerova Sbírka přednášek z oboru lék., č. 3); Fournierova nauka o léčen i příjice (t., č. 33 a 34). Roku 1893 a 1894 redigoval »Čas. čes. lékařů«, r. 1898 pak napsal stať Choroby kožní a venerické do »Památníku České Akademie«.