Ottův slovník naučný/Pavskij

Ottův slovník naučný
Pávovití	Pavskij	Pavučnice

Údaje o textu
Titulek:	Pavskij
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 367. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Pavskij (Павскій) Gerasim Petrovič, filolog a bohoslovec rus. (* 1787 – † 1863), vzdělal se v duchov. akademii petrohradské, kde v l. 1814–35 přednášel hebrejštinu, jsa mimo to od r. 1819 professorem bohosloví na universitě a od r. 1826 učitelem náboženství následníka a pozdějšího cara Alexandra II. Sestavil mluvnici a chrestomatii hebrejského jazyka, pracoval o slovníku hebrejsko-rus. a ve své dissertaci O knigě psalmov první poukázal k tomu, že nikoli všechny žalmy pocházejí od Davida. Jako člen biblické společnosti (od r. 1814) redigoval překlad knih starozákonních a sám pořídil překlad knih novozákonních. Od r. 1821 byl hlavním spolupracovníkem »Christianskago čtěnija« a sestavil mimo jiné Christianskoje učenije v kratkoj sistěmě a Načertanije cerkovnoj istoriji. Přednášky jeho, zapisované posluchači, rozšířily se v lithografovaných otiscích po celém Rusku a P. pro domnělé odchylky od učení pravosl. církve postaven před synodální soud. Ačkoliv shledán nevinným, přece k naléhání metropolity Filareta a zejména petrohr. metropolity Serafima zbaven své dvorské hodnosti, načež věnoval se výhradně činnosti vědecké. Výsledkem jejím byla kniha Filologičeskija nabljuděnija nad sostavom rus. jazyka (2. vyd. 1850, 4 d.), kterou Bělinskij stavil výše nad celou akademii a již Vostokov nazval nejúplnějším a nejvědečtějším výkladem ruské mluvnice. P. měl skutečně nemalý rozhled filologický, znal hebrejštinu, arabštinu, chaldejštinu, slovanská nářečí, čerpal ze srovnávací mluvnice Boppovy, z německé mluvnice Grimmovy, ano byly mu známy též »Institutiones« Dobrovského, tak že kniha jeho skutečně obsahovala na svou dobu mnoho znamenitého, nicméně na mnohých místech P. jeví se samoukem, nemajícím systematické methody. V akademii nauk chová se rukopis jeho díla Matěrialy dlja objasněnija rus. korennych slov posredstvom inoplemennych. Když nastoupil Alexandr II., P. byl znova přidělen k dvornímu duchovenstvu, vyznamenán a odměněn značnou pensí. Srv. S. V. Protopopov, Gerasim Petrovič P. (Petr., 1878); Filaret, Obzor rus. duch. litěratury (3. vyd. t., 1884), a životopisy N. I. Barsova v »Rus. Starině« (1880) a Orlova v »Zápiskách« akademie (svaz. 4., 124–140).