Ottův slovník naučný/Pavoukovití

Ottův slovník naučný
Pavoukosloví	Pavoukovití	Pávov

Údaje o textu
Titulek:	Pavoukovití
Autor:	Antonín Nosek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 366–367. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pavoukovití (Arachnoidea) jsou třídou členovců celkem odlišenou od ostatních; nejvíce s nimi se shoduje řad korýšů Xiphosura. Hlava s hrudí splývá v t. zv. hlavohrudí, s kterým břicho jest spojeno buď celou šířkou nebo stopkou (pavouci). Často všecky 3 části srůstají v jediný celek (roztoči). Na hlavohrudí jest několik očí (2–4–8). Oči jsou srovnávány s jednoduchýma očima hmyzu (stemmata, ocelli). Ale neprávem. Třeba rozeznávati oči střední a oči postranní. Rohovka očí středních jest z průhledné kožky chitinové; pod ní jest vrstva skliva, tvořená buňkami škáry (hypodermis). Pod tou jest vrstva tyčinek (rhabdomů) uložených na buňkách nervových, na sítnici. Někdy bývá vyvinuto i t. zv. tapetum. Sítnice jest buď souvislá vrstva jednotvárná, kde každá buňka sítnice odpovídá 1 tyčince (u pavouků), nebo několik buněk sítnice tvoří skupiny s 1 centrální tyčinkou (t. zv. retinulae štírů). Tyčinka jest často rozdvojena nebo na tři díly rozdělena (u sekáčů na příčném průřezu se podobá trojlístku jetele). Jednoduché složení oka jeví postranní očka štírův a pološtírův, odpovídající očkům ostrorepa. Větší počet očí pavouků povstal snad rozdělením se očí středních; zde očka postranní jednoduchá se zdají chyběti. Počet očí u téhož druhu často se zmenšuje, oči často zakrňují i docela mizejí (u druhů jeskynních). Tykadla hmyzím podobná úplně chybějí. Ústa jsou opatřena 2 páry kusadel. Prvý pár (chelae, mandibulae), odpovídající dle opatření nervem (innervací) zauzliny zpodní tykadlům 2. páru korýšů, jest různé délky i různého tvaru. Buď jsou 2člená a v tom případě poslední článek jest drápek často dutý, buď 3člená a pak poslední 2 články tvoří klíštky (štírkové, solpugy, sekáči, štírové). Kusadla 2. páru (maxillae) jsou tvořena makadly článkovanými, jejichž kyčelní článek bývá opatřen ploškou příústní (lamina maxillaris). Makadla jsou ukončena drápkem nebo klíštkami, jejichž vnější článek jest pohyblivý. Někdy článek kyčelní má plošku příústní zakrnělou (sklípkani). Často i kyčle noh mají plošky příústní (u sekáčů). Ústroje ústní podléhají různým změnám – bývají přeměněné v ústroje bodací a ssací (u roztočů, jazyčnatek). Na hlavohrudí jsou 4 páry noh, zakončených drápky. Chodidlo jejich složeno jest ze zánartí (metatarsus, protarsus) a přednártí (tarsus.) Přednártí jest 1- i vícečlánkované (až 70čl.). Často jeví na jednotlivých článcích (na př. holeni sekáčů) kroužkování, které působí větší pohyblivost článku (na př. u sekáčů). Na zpodu jest deska prsní (sternum) jednoduchá i 3člená (na př. u pološtírů). U štírků bývá počet článků větší počtu obvyklého (7). Břicho (abdomen) jest článkované (u štírů, pološtírů, štírků, sekáčů, solpug) nebo nečlánkované (pavouci, roztoči). Často počet kroužků hřbetních bývá menší nebo větší počtu kroužků břišních (u sekáčů). Břicho u štírů a některých pološtírů a pološtírků jest rozděleno ve 2 části: přední čásť širokou (praeabdomen) a zadní čásť úzkou (postabd., cauda). Zadní čásť jest nejčastěji článkovaná (u štírů); u pološtírů má podobu štětiny. Počet článků břišních jest rozličný. U pološtírů 11–12, u štírů 7+6. Přední kroužky břišní na zpodu jsou větší deskou, nesprávně sternální nazvanou (u sekáčů). Tělo p-tých jest pokryto chitinem různé síly. Jest lysé nebo chloupky a šupinkami kryté; často i ostnité, jednobarvé nebo pestrobarevné. Soustava nervová jako ostatní ústroje jest silně soustředěná a skládá se z mozku, ze kterého jdou větve k očím, a z řady zauzlin zpodních. První z nich za vývoje se přikládá těsně k mozku, tak že mozek zdánlivě jest složen ze dvou částí. Tato zauzlina zásobuje kusadla I. Ostatní zauzliny zpodní splývajíce v hlavohrudí vysílají větve do kusadel II. a do noh. Na rozhraní hlavohrudí a břicha bývá malá zauzlina, která větvemi opatřuje břicho (na př. u pavouků). U štírů jest 7–8 zauzlin břišních. U roztočů mozek splývá se zauzlinami v jediný celek. K ústrojům citovým náležejí oči, různé štětiny nervy opatřené (sluchové, citové), štěrbiny citové, roztroušené po celém těle a jeho přívěscích (organa lyriformia), zvláštní tyčinky citové (raquettes) solpug a snad i známé hřebínky štírů. Ústrojí zažívací jest složeno ze 3 částí. Dutina ústní, kusadly, svrchním pyskem (labrum), kýlem (rostrum) a zpodním pyskem ohraničená, přechází v jícen a ssací žaludek. Části tyto jsou oddíl přední, žaludek žlaznatý – oddíl střední a konečník – oddíl zadní. Význačným znakem p-tých jsou četné vychlípeniny žlaznaté (»játra«). K ústrojí zažívacímu náleží žláza rostrální, maxillární (slinná?) a žlázy hltanové. Žlázy malpighické (původu prý entodermálního na rozdíl žlaz stonožek a hmyzu) jsou obyčejně párovité a vbíhají společně ve zvláštní vychlípeninu konečníku. Jiné žláznaté ústroje jsou žlázy jedové (v hlavohrudí a v kusadlech pavouků, solpug, štírkův a pološtírů, v posledním článku břišním štírů), žlázy snovací pavouků a žlázy coxální (nephridia), nejčastěji zakrnělé, bez zřetelného vývodu u dospělých zvířat. Srdce chybí jen některým roztočům. Jest okrouhlé nebo protáhlé, uloženo pod hřbetem břicha, prodlužuje se napřed i nazad v cévy a má postranní otvory. Složitá soustava cevní jest u štírů. Dýchání se děje buď povrchem těla (u některých roztočů), nebo vzdušnicemi. Vzdušnice mají buď podobu vaků (t. zv. plicní vaky pavouků, pološtírků a štírů) nebo rourek rozvětvených. Otvory dýchací jsou na zpodu těla. Nejčstěji^{[red 1]} na břiše počtem 2–4–8. U solpug, kde hruď jest článkovaná, jest 1. pár otvorů dýchacích na 2. článku hrudním. Ústroje pohlavní jsou celkem jednoduché. Jednoduché (kruhovité) nebo párovité varle u samečků, které ústi na straně břišní podobně jako vaječníky samiček 1 nebo 2 otvory. Vývody žlaz p-tých jsou párovité a někdy opatřené pyjí nebo kladélkem vychlípitelným (u sekáčů, štírků). Pomocné kopulační ústroje obyčejně chybějí nebo jsou na přívěscích hlavohrudí. Tak na př. chodidlo makadel samečků pavouků jest přeměněno v ústroj pářící. P. jeví často zvláštní péči o mláďata. Vajíčka uzavírají do váčků (kokonů), které upevňují ve svém obydlí nebo nosí s sebou. Vajíčka někdy bývají ve shluk slepena nebo jen málo vlákny povlečena. Zřídka rodí mláďata živá (štírové, roztoči; pološtírové?). Mláďata jsou celkem podobna dospělým a několikráte se svlékají. Jen někteří podléhají proměně složité, jako vodule, jazyčnatky a nohatky. P. jsou zvířata většinou hmyzožravá, často i cizopasná. Uštknuti mnohých jest bolestné, někdy smrtelné i lidem. Prospívají hubením hmyzu škodného. Pavouci rodu Nephila poskytují náhražku hedvábí. Dělí se na tyto řády: štíry (Scorpiones), pološtíry (Pedipalpi), pološtírky (Palpigradi), štírky (Pseudoscorpiones), solpugy (Solifugae), pavouky (Araneae), sekáče (Opiliones) a roztoče (Acarina). Někteří k nim řadí a jiní jako samostatné skupiny oddělují: jazyčnatky (Linguatuiina) a nohatky (Pycnogonea). Podrobnosti viz pod hesly příslušnými. Nsk.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. V originále chybí -a-.