Ottův slovník naučný/Pavie

Ottův slovník naučný
Pavić	Pavie	Pavillon

Údaje o textu
Titulek:	Pavie
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 351–352. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pavia

Pavie, italsky Pavia, ve středověku Papia: 1) P., hl. město italské prov. t. jm., leží v rovině lombardské v severní Italii nad ř. Ticinem, blízko jeho ústí do Pádu na konci průplavu Naviglio di Pavia, opatřeného znamenitými splavy a vedoucího do Milána, v uzlu železničních tratí do Milána (36 km), Janova (115 km), Vercell (67 km), Alessandrie (65 km) a Mantovy (137 km), má 39.058 obyv. (1897), jichž počet rychle přibývá. P. má dosud z části zachované hradby a náspy s 12 věžemi, vzhledem svým podobá se ostatním menším městům severoitalským, ulice jsou úzké, křivé a nečisté, avšak ozdobené některými krásnými stavbami. Zvláštního půvabu dodává městu Ticino, přes nějž vede znamenitý krytý žulový most, postavený r. 1353 a dlouhý 216 m, a nový most železniční, dlouhý 762 m. Na sev. pne se nad městem krásný gotický zámek, vystavěný v l. 1360–69 Viscontim a proměněný dnes na kasárna. Celým městem probíhá od sev. k j. corso Vittorio Emanuele, které vede přes starý most do předměstí Borgo Ticino, kdežto z ostatních ulic pozoruhodny jsou corso Cavour a corso Garibaldi. Hlavní náměstí jest piazza Grande, obklopená arkádami, na piazza d'Italia jest mramorová socha Italie, na piazza di Castello pomník Garibaldiho, na piazza Ghislieri velikolepá bronzová socha papeže Pia V. atd. Chrámů jest 18, z nich vynikají: kathedrála podoby řeckého kříže, počatá r. 1486 Rocchim ve slohu renaissančním, stavěná dále Bramantem, avšak nedokončená, s krásnou kupolí a bohatým gotickým náhrobkem svatého Augustina z r. 1362; chrám San Michele slohu lombardsko-římského z XI. stol., připisovaný omylem králům langobardským, jehož façada jest ozdobena dlouhými pásy basreliefovými a vnitřek obnoven v l. 1863 až 1876; Santa Maria del Carmine, kvádrová to stavba s 3 loďmi z r. 1375; Santa Maria Coronata di Caponova, krásná to osmistěná stavba s kupolí, provedená r. 1492 dle plánů Bramantových a j. Ze světských budov vyniká palác. university, postavený r. 1490, který má 4 dvory, obklopené arkádami a ozdobené poprsími slavných professorův university, Scarpy, Spallanzaniho a Volty, dále palác Malaspina, 2 divadla atd. Velmi důležita jest universita pavijská, která zvláště za středověku těšila se veliké slávě. Počátky její sahají prý až do doby Karla Vel., avšak zakl. listina pochází od Karla IV. za vlády Galeazza II. Viscontiho z r. 1361 a byla potvrzena papežem r. 1389. Reorganisována byla r. 1817 za cís. Františka I. Má fakultu právnickou, lékařskou, mathematicko-přírodovědeckou, filosofickou a školu lékárnickou, 104 docenty (1901) a 1029 posluchačův. Pěkně opatřeny jsou i universitní ústavy, zvláště anatomický a botan. zahrada, knihovna pak má 160.000 svaz., 100.000 brošur, 1100 rukopisův a 3930 rytin. Z ostatních vzdělávacích ústavů jmenujeme: biskupský seminář, lyceum, 2 gymnasia vyšší reálku, ústav technický, učitelský, školu umělecko-průmyslovou, městské museum se sbírkami obrazů, rytin, starožitností atd. Z ústavů dobročinných jest zde veliká nemocnice San Matteo se 700 lůžky, ústav hluchoněmých, sirotčinec a nalezinec. Dosti čilý jest obchod města, hlavně s vínem, olejem, hedvábím, sýrem atd., každoročně koná se zde veletrh. Průmysl není příliš vyvinut, i má P. výrobu strojů, lučebnin, oleje, těstového zboží, klobouků, koží atd. V městě sídlí biskup, prefekt, soud I. stolice, obchodní a průmyslová komora, pak jest zde filiálka národní banky italské a spořitelna, silniční dráha vede odtud do Milána a Lodi. Okolí jest velice úrodné, plodíc zvláště hojně rýže, 8 km na s. od města leží slavný klášter Certosa di Pavia (v. Certosa 5).

P. slula ve starověku Ticinum a byla římské municipium. R. 271 po Kr. porazil zde císař Aurelian Alamany, r. 452 byla zbořena Attilou, r. 476 dobyto jí Odoakrem a r. 489 králem Ostrogothů Theodorichem, který ji opevnil a vystavěl zde palác. Potom město dosáhlo takového rozkvětu, že langobardský král Alboin, dobyv ho r. 572 po tříletém obléhání, učinil je hlavním městem říše Langobardské, po jejímž pádu P. zůstala korunovač. městem králův italských. Úplně byla rozbořena r. 924 Maďary, r. 1004 pak zničena požárem za vzpoury proti cís. Jindřichu II, načež r. 1027 dobyl jí Konrád II. V stol. XI. a XII. statečně hájila své nezávislosti proti Milánu a účastnila se činně bojů mezi guelfy a ghibelliny, stojíc na straně císařské. Neustálé nepokoje a spory mezi stranou papežskou a císařskou umožnily r. 1359 Viscontům zmocniti se definitivně města a připojiti je k Milánu. R. 1524 obléhal P-ii francouzský král František I., avšak r. 1525 byl na blízku města poražen a zajat, načež z pomsty zpustošily je r. 1527 voje francouzského maršálka Lautreca. S Milánem připadla pak P. Španělsku a r. 1714 Rakousku, r. 1796 dobyli jí Francouzi, za Napoleona přivtělena k departementu Olona, r. 1814 vrácena Rakousku, od něhož r. 1859 postoupena s ostatním Lombardskem království Sardinskému.

2) P., provincie v sev. Italii, počítaná k území Compartimento di Lombardia, ačkoliv více než ⅔ její náležejí k Piemontu, mezuje na s. s prov. novarskou a milánskou, na v. s piacenzskou, na j. s janovskou a na záp. s alessandrijskou, měří 3343 km² a má 514.679 obyv. (1899), t. j. 154 na 1 km². Leží úplně v údolí Pádu, který jí protéká od z. k v. a dělí ji na dvě části od sebe úplně se lišící: severní tvoří širokou rovinu místy močálovitou, protékanou levými přítoky Pádu (Sesia, Agogna, Ticino, Olona), kdežto jižní jest hornatá, dosahujíc výšky 1599 m n. m. v hoře Antola, a protékaná ř. Staffora a Trebbia. V severní části zavlažují a zúrodňují půdu veliké průplavy Naviglio di Bereguardo a Naviglio di Pavia, mající řadu menších průplavů pobočných. Tato krajina jest také vysoce úrodná, plodíc hojně rýže (1,590.190 hl), kukuřice (526.746 hl), pšenice (521.286 hl), ovsa, žita, luštěnin, lnu, vína (453.803 hl), kaštanův, ovoce, oliv atd. Důležit je chov bource hedvábníkového (1,7 kg vláken kokonových), dobytkářství, výroba sýra (5 mill. kg) a másla, z činnosti průmyslové pak předeni a tkaní bavlny a hedvábí, výroba klobouků, koží, zboží obuvnického a stávkového. Provincie dělí se na 4 kraje: Bobbio, Mortara (Lomellina), P. a Voghera, a má 223 obce. Tšr.