Ottův slovník naučný/Pausteník

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pausteník
Autor: Jan Václav Novák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 343–344. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Pausteník: 1) P. Jan, kněz Jednoty bratrské a náboženský horlivec z první pol. XVI. stol. († 1543), dle rodu zvaný Zborník, nazývaný však též Jestřebským, Ostrským a Turnovským, rodem byl z král. panství Hluboké, oddal se na poušti zbožnému rozjímání, ač měl po rodičích statek, potom přistoupil k Jednotě a stal se písařem na Hrub. Rohozci, majetku Konráda Krajíře z Krajku. Jakožto obhájce prvotní přísnosti života v své církvi dostal se několikráte ve spor s br. Lukášem, jmenovitě o kancionál, ježto Lukáš jako redaktor písní bratrských kancionál P-em složený odmítl; jen 10 písní z něho Blahoslav přijal do kancion. Šamotulského. Stav se knězem po smrti Lukášově v Brandýse n. O. (1529), P. chodil po kraji a pracoval kázáním ve prospěch jednoty, tak že se mu zvl. v Pošumaví povedlo Bratřím získati po městech přívržence, jejichž správcem učiněn v Janovicích na statku pana Sudy; ten také je ho přičiněním stal se přítelem Jednoty a své dva syny dal vyučiti v té víře. Když vedena o novém sboru stížnost u komorního soudu, přívrženci Janovi byli vypověděni z Klatov, Vodňan a Domažlic, mladí páni Janovští pak pohnáni na zemský soud. Že učitele svého kryli, vsazeni na rok do Černé věže. Teprve Konrád z Krajku vydal P-a jako svého poddaného soudu komornímu, i vsazen P. do Bílé věže, kde mu asi po půl roce uleveno ve vazbě, nicméně ztrávil tu skoro tři léta a nevydán ani p. Krajíři jako rodilý poddaný královský. Ve vězeni psal dva listy na dané otázky o víře místokancléři Jiřímu Zabkovi, trvaje pevně na svém přesvědčení náboženském. Když posléze na rukojmě od p. Konráda dané propuštěn z vazby, zakázáno mu kázati, tak že chodě po věřících jen jich napomínal a o víře s nimi rozmlouval. Připraviv v květnu r. 1542 k smrti příznivce svého p. Krajíře v Boleslavi Ml., vydal svědectví o posledních jeho dobách a sám tu násl. roku zemřel. Také o překřtívání dítek měl hádku s br. Lukášem a psal traktáty o těle a krvi Páně, jinak málo známé. Srv. Jir. II., 85–88. JNk.

2) P. Matěj, horlivec náboženský v 1. pol. XVI. stol., rodem ze Žatce, vyučen byl řemeslu kožišnickému, ale puzen jsa duchem, odebral se na poušť na hory u sv. Vojtěcha pod Boubínem. Odtud poslal Pražanům list r. 1519, v němž veřejně káře hříchy neb neřády všech stavů, z nichž musí vzniknouti nákaza obecná, konečně pak válka (podán celý na konci kron. Bartoše pís., vyd. Erb. str. 333–359). Toho r. v listopadu P. sám s pomocníky vydal se do Prahy kázat, což činil napřed ve vápenici a cihelně Duchka Kapalína a pak i jinde, i našel mnoho přivržencův, ač schůze jeho na stížnost kněžstva stále přetrhovány a sám vypovězen z Prahy. Obliba jeho se zakládala (dle Bartoše pís.) na neúhonném životě a dobročinnosti. Že z toho povstávaly spory mezi starokališníky a Lutherovci, jichž Matěj se držel, je přirozeno. Když M. Havel Cahera, farář týnský, po tříměsíčním pobytu u Luthera vrátil se do Prahy, P. jednal s ním jako s administrátorem konsistoře, ale marně, Cahera přidržel se strany Paškovy. Tu P. napsal mu list r. 1525, v němž domlouvá mu pro odpadlictví, vytýká mu násilné prostředky ve víře a ukazuje na Bratří, že jako lidé prostí lépe znají Písmo sv. nežli on, mistr. I kompaktáta tu odmítá (Kron. Bart. pís., vyd. Erb., str. 161–173). Za ten list Cahera pozval si P-a na faru, dal jej tu jíti a uvězniti (18. břez.). Přese všeliké domluvy lidí, již P-ovi přáli, zůstal ve vězení do 24. říj. 1526, potom propuštěn se závazkem, že téhož dne vyjde z Prahy. Vycházeje z vazby dostal list napomínací od kn. Jeronyma, faráře u sv. Havla, že ve své horlivosti do táborských traktátů se dává a je šíří (Bart. 232–234), k čemuž obšírně odpověděl a vyvracel to domnění (Bart., str. 235 až 242). I ve vězení psal list br. Vavřinci Krasonickému, v němž mluvě o své nehodnosti vyzývá Bratří, aby se zaň modlili (Bart., 174–176). Z Prahy P. odešel k Janu Dubčanskému na Habrovanech i rozmlouval s ním a s Václavem z Lilče o věcech víry a jednal o spojení s Jednotou bratrskou. Když Dubčanský uvězněn, P. usadil se v Boskovicích a bydlil tu ještě r. 1542. Činnost a obcování jeho pražské vylíčeno v Kronice Bartošově (též v Tomkových Děj. Pr. X.), rozbor prvých dvou listů ve Vlčkově lit. I., str. 355–59. – Srv. Jir. II., 88–89. JNk.

3) P. Jíra, z rodu šlechtického, pomocník před. při jeho kázáních v Praze r. 1519, jehož kázání o narození božím zachovalo se rukop. (ve veř. knih. pražské). Pro víru byl také uvězněn na hradě pražském r. 1532 i psal odtud listy souvěrcům, pobízeje k horlivosti ve víře. S Matějem spojení měl i po vyhnání jeho z Prahy. Srv. Jir. II., 89. JNk.