Ottův slovník naučný/Pauli

Ottův slovník naučný
Paulette	Pauli	Pauliciáni

Údaje o textu
Titulek:	Pauli
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 337. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Pauli: 1) P. Johannes, spisovatel něm. (* kol 1455 v Pfeddersheimu – † po r. 1530 v Thannu v Horních Elsasích). Byl františkánem a výmluvným kazatelem. Působil v Elsasku. Napsal oblíbenou knihu Schimpff und Ernst (Štrasb., 1522), v níž osvětluje životní pravdy vypravováními střídavě rozmarnými a vážnými, a vydal kázání Geilera z Kaisersberka, jejž slýchal v l. 1506–10 ve Štrasburce. Schimpff u. Ernst vyd. Oesterley (Štutg., 1866). Srv. Veith, Ueber den Barfüsser J. P. (Víd., 1839).

2) P. Friedrich August, inženýr něm. (* 1802 v Osthofenu u Wormsu – † 1883 v Chyžici). Vzdělal se v Anglii, Gotinkách a Mnichově, pracoval při stavbě průplavu mohansko-dunajského a působil pak na technice mnichovské. Vynikl v stavitelství mostním a železničním (viz Most, str. 770 b). Z mostních staveb důležit jest také v jeho systému vystavěný most přes Isaru u Grosshesselohe a železniční most mohučský. Na plánech prvý užíval vrstevnic. Socha jeho od Knolla zdobí nové nádraží mnichovské.

3) P. (Źegota), dějepisec a národopisec polský, zvaný »nestorem« pol. historikův a ethnografů (* 1814 – † 1895, pocházel z Nového Sącze a již po ukončení gymnasijních studií podnikal studijní cesty po Haliči. Roku 1831 vstoupil na lvovskou universitu, kde přilnul ke kroužku spisovatelů, zabývajících se slovanským národopisem. Své cesty popsal v »Rozmaitościach lwowskich« (1835) a z bohatého materiálu svého vydal Pieśni ludu polskiego w Galicyi (Lvov, 1838) a Pieśni ludu ruskiego (t., 1839–40). Po nešťastné výpravě Zaliwského byl nějakou dobu vězněn, načež stal se bibliotékářem a konservátorem musea Potockých, pak knihovníkem jagellonské knihovny v Krakově. Vydal mnoho starých památek, jako: Staroźności Galicyjskie; Pamiętniki do źycia i sprawy Samuela i Krzysztofa Zborowskich (Lip., 1846); Źywoty Hetmanów król. poi. i wielk. ks. litewskiego (Lvov, 1850); Pamiętniki o wyprawie Chocimskiej (Krakov, 1853); Codex diplomaticus Universitatis Studii generalis Cracoviensis (t., 1870 až 1880, 3 d.) a mn. j.

4) P. Georg Reinhold, dějepisec něm. (* 1823 – † 1882). Studoval v Berlíně a v Bonnu (pod Rankem a Dahlmannem) a r. 1847 stal se domácím učitelem v Glasgowě; r. 1850–52 byl sekretářem u pruského vyslanectví v Londýně. R. 1855 habilitoval se v Bonnu, r. 1857 byl povolán do Roztoku v Mekl. a r. 1859 do Tubink. Pro své pruské smýšlení r. 1866 přinucen kathedru v Tubinkách opustiti, P. odebral se r. 1867 do Marburku a r. 1870 do Gotink. Činnost P-ho vztahuje se k dějinám anglickým. Napsal: König Aelfred und seine Stellung in der Geschichte Englands (1851); pokračoval v Lappenbergových Geschichte von England pro sbírku Heeren-Ukertovu (sv. 3–5, v l. 1853 až 1858) a to pro léta 1154–1509; Bilder aus Altengland (1860). Pro »Staatengeschichte der neueren Zeit« napsal Geschichte Englŕnds seit den Friedensschlüssen von 1814 und 1815 (1864–75, 3 sv.); Aufsätze zur englischen Geschichte (1869; nová řada vyšla již po jeho smrti r. 1883); Simon von Montfort, Graf von Leicester (1867). Roku 1857 vydal Johna Gowera Confessio Amantis (ve 3 sv.). Přispíval také do »Hansische Geschichtsblätter« a do »Monumenta Germaniae historica«.

5) P. Karl, filolog něm. (* 1839 v Barthu v Pomořanech). Po studiích v Erlankách a Greifswaldě promovoval apůsobiljako učitel. V l. 1884–93 badal soukromě v Lipsku a odtud je činný jako professor na lyceu v Luganu. Práce jeho obírají se hlavně etruštinou; jsou to: Etruskische Studien (Gotinky, 1879–80, 3 seš.), jejichž pokračovaní jsou Etruskische Forschungen und Studien (s Deeckem, Štutg., 1881–84, 6 seš.); Altitalische Studien (Hannov., 1883–87, 5 sv.); Altitalische Forschungen: I. Die Inschriften nordetruskischen Alphabets, II. Eine vorgriechische Inschrift von Lemnos, III. Die Veneter und ihre Schriftdenkmäler (Lip., 1885–94); Corpus inscriptionum Etruscarum (s pomocí A. Danielssona v Upsale, Lip. 1893 sl.).

6) de P. Leopoldina viz Ortová.