Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Pauler

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pauler
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 336–337. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Pauler: 1) P. Tódor, právník maďarský (* 1816 v Budíně – † 1886 v Pešti). Studovav na universitě v Pešti, stal se zde r. 1832 doktorem filosofie a r. 1836 doktorem práv, přednášel nějakou dobu na univ. peštské o přirozeném právu, načež stal se r. 1838 profes. práv na akademii záhřebské, r. 1847 na akademii rábské a r. 1848 povolán na univ. peštskou, kde přednášel o právu státním, přirozeném a mezinárodním a o právní encyklopaedii. Po smrti Eötvösově stal se ministrem vyučování, r. 1872 ministrem vnitra, r. 1875 vzdav se toho místa vrátil se ke své professuře. Z jeho spisů zasluhují zmínky: Jóg-és államtudományok encyklopaediája (Encyklopaedie věd právních a státních, 1852, 4. vyd. 1871); Bevezetés az ész, jogtanba (Úvod do nauky o právu přirozeném, 1852, 3. vyd. 1873); Esz jogi alaptan (Základní nauka o právu přirozeném, 1854); Ész jogi előtan (Předběžná škola přirozeného práva, 1864); Büntetőjogtan (Trestní právo, 1865, 3. vyd. 1873) a j.

2) P. Gyula, dějepisec maďar. (* 1841); studoval práva, ale věnoval se dějepisu a od r. 1874 je vrchním archivářem zemským v Budapešti. Má značné zásluhy o zdokonalení a moderní organisaci archivu; stejně proslul jako historický spisovatel. Z jeho děl uvádíme dvousvazkový spis o spiknutí palatina F. Vesselényiho (1876) Vesselényi Ferencz nádor és társainak összeesküvése 1664–1671 (Budap., 1884), dějiny uherské za králů z rodu Habsburského a zejména dějiny maďarského národa za králů z rodu Arpádova (1893, 2 sv.). P. jako historik přísnou methodu spojuje s filosofickým vzděláním a vlasteneckým nadšením; jeho dílo o Arpádovské době uh. dějin náleží k nejlepším v maďarské literatuře historické vůbec. Jest řádným členem uh. akademie věd a předsedou maď. historické společnosti.