Ottův slovník naučný/Paul

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Paul
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 336. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Paul
Související články ve Wikipedii:
Hermann Paull

Paul: 1) P. Václav viz Jihoslované, str. 460 a.

2) P. Oskar, hudební spisovatel něm. (* 1836 ve Frývaldově ve Slezsku – † 1898 v Lipsku). Studoval v Lipsku theologii, brzy však přesel na konservatoř tamější a vzdělával se pak ještě u Plaidyho, Richtera a Hauptmanna. Byl dovedným pianistou a vydal několik skladeb klavírních. R. 1860 byl povýšen na doktora a habilitoval se r. 1866 jakožto docent hud. věd na univ. v Lipsku. Roku 1872 jmenován professorem a později přednášel o hudbě také na konservatoři v Lipsku. P. napsal mimo množství článků do časopisů hudebních: Moritz Hauptmann, eine Biographie (Lip., 1862); Die absolute Harmonik der Griechen (t., 1867); Geschichte des Klaviers (t., 1868); Handlexikon d. Tonkunst (t., 1869–73, 2 sv.); Lehrbuch d. Harmonik (t., 1880). Mimo to přeložil do němč. a výkladem opatřil Boethiových Pět knih o hudbě (t., 1873) a vydal M. Hauptmanna Lehrbuch der Harmonik (t., 1868). Pro úřední zprávu z vídeňské výstavy r. 1873 napsal Musikalische Instrumente (Brunšv., 1874–75).

3) P. Hermann, germanista něm. (* 1846 v Salbke u Magdeburka). Studoval v Berlíně a Lipsku, kde se habilitoval (1872) na universitě. Od r. 1874 působil na univ. Freiburské, od roku 1893 v Mnichově. Napsal: Ueber die ursprüngliche Anordnung von Freidanks Bescheidenheit (1870, 2. vyd. 1899); Kritik und Erklärung von Gottfried von Strassburgs Tristan (1872); Gab es eine mittelhochdeutsche Schriftsprache? (1873); Zur Lautverschiebung (1874); Kritische Beiträge zu den Minnesingern (1876); Zur Nibelungenfrage (1877); Untersuchungen über den germanischen Vokalismus (1879); Prinzipien der Sprachgeschichte (1880; 3. vyd. 1898); Mittelhochdeutsche Grammatik (1881; 5. vyd. 1900); Deutsches Wörterbuch (1896); Die Þiđrekssaga und das Nibelungenlied (1900). Vydal Grundriss der germanischen Philologie (1888–93; 2. vyd. 1896 sl.), kam přispěl staťmi o dějinách germanské filologie, methodice její a německé metrice. S W. Braunem vydával v l. 1874–91 »Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache und Litteratur«, od r. 1882 sám Altdeutsche Bibliothek. Z děl starší literatury upravil k vydání Gregoria Hartmanna von Aue (1873, 2. vyd. 1900) a Walthera von der Vogelweide (1882, 2. vyd. 1894).

4) P. Adolf, spisovatel finský (* 1863 v Bromö ve Švédsku). Vědecky vzdělal se v Čuchonsku, studoval též hudbu a shlédnuv Evropu usídlil se v Berlíně (1889) jakožto zpravodaj listů finských a švédských. Psal švédsky i německy romány: trilogii En bok om en människa (1891); Med det falska och det ärlige ögat (1895) a Ung-Hans' kärleksbref (1896); pak Ripper noveller; Herr Ludvigs (1893); Blindebukk (t. r.); En saga från ödemarken och andra berättelser (1895) a dramata: Alte Sünden (1894); Mater dolorosa (1897); Kung Kristian II (1899); Karin Månsdotter.