Ottův slovník naučný/Pau

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pau
Autor: Ludvík Tošner
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 334–335. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pau (Francie)

Pau [pó], m. frc. dep. Basses-Pyrénées, arrond. Pau (1607 km2, 11 kantonů, 185 obcí a 128.902 obyv.) a 2 kantonů (P.-Est a P.-Ouest), leží ve výši 175 210 m n. m. v nádherné poloze na pláni zdvihající se asi 40 m nad pravým břehem ř. Gave de P., na frc. Jižní dráze, v uzlu tratí, vybíhajících odtud do Bayonnu, Tarb, Oloronu a Larunsu, a má 33.012 obyv. (1896). Městem protéká prohloubený potok Hédas, který je dělí ve 2 části a přes nějž vede 5 mostův. Starší jest čtvrť ležící mezi tímto potokem, řekou Gave de Pau a potokem Ousse, odkud jest krásný rozhled na Pyreneje, v nichž přímo k j. proti městu pne se jedna z nejkrásnějších jejich hor, Pic du Midi de P., na konci této čtvrti vybíhá planina palská v příkré předhoří s hradem. Druhá čtvrť jest moderního původu a probíhá jí v celé délce ulice rovnoběžná s Hédasem. Z budov jest nejzajímavější hrad zv. château de Henri IV, postavený ve XIV. stol. na místě staršího zámku a v XVI. stol. obnovený, v němž narodil se roku 1553 Jindřich IV. a který má má 5 věží, kapli, veliké sály, rozsáhlý park a hojnost historických památek (kolébku Jindřicha IV., jeho poprsí z r. 1607 a j. v.). Jiné pozoruhodné stavby jsou: chrám svatého Martina v gotickém slohu XIII. stol. s věží vys. 77 m, s níž jest nejkrásnější vyhlídka na Pyreneje, chrám sv. Jakuba v témže slohu s 2 věžemi, několik chrámů jiných, zvláště evangelický, anglikánský a ruský, několik katolických kaplí, soudní palác s peristylem z bílého mramoru, lyceum, jehož některé budovy jsou částí jesuitské kolleje, založ. r. 1622, zimní palác s divadlem pro 600 osob, kasinem a podivuhodnou velikou síní s arkádami zv. palmarium, v níž umístěna jest knihovna, budova prefektury s archivem bearnským, museum s pěknou sbírkou soch a obrazů, několik paláců z XVI. a XVII. stol., řada moderních hotelův atd. Z promenád dlužno vytknouti: Basse-Plante, Parc, Parc-Beaumont se zimní zahradou veliký 10 ha, boulevard des Pyrénées s nádhernou vyhlídkou na Pyreneje, kdežto z náměstí vyniká place Royale, ozdobené sochou Jindřicha IV. z bílého mramoru, proslulé rovněž krásným rozhledem na toto horstvo. P. jest důležito jako oblíbené a hojně navštěvované klimatické místo léčebné, vyznačujíc se mírným podnebím, příznivým zvláště lidem stiženým prsními chorobami. Průměrná teplota roku jest +16,4 °C, zimy +6,75 °C, zvláštní předností jest hojnost dešťův a téměř naprostý nedostatek větrův a prachu, zejména krásný jest podzim a zima, tak že na leden a únor připadá poměrně nejvíce slunečných dnů za celý rok. Vedle návštěvy cizincův, mezi nimiž převládají Angličané, jest důležitým pramenem výživy i průmysl, zvláště výroba plátna, prádla, kapesníků, klobouků, nožů, vozů, šperků, svíček, čokolády, obuvi, kulečníků, uzenářského zboží a mn. j. Rovněž čilý jest i obchod, a to s obilím, uzeninami, plátnem, koni a vínem. V městě jest lyceum, učitelský ústav, vyšší škola chlapecká a dívčí, škola kreslířská a anglická, knihovna s 55.000 svazky, museum, divadlo, společnost pro vědy a umění, hospodářská a zahradnická, komora průmyslová, pomocná kancelář Francouzské banky, 7 konsulátů, blázinec (700 chovanců), 3 sirotčince, nemocnice atd. P. jest sídlem prefekta, soudu appellačního, porotního a obchodního, velitelství pěší divise a j. Na blízku jest železitý pramen a břidlicové lomy. – P. vzniklo asi poč. XI. stol., kdy hrab. Béarnští založili zde tvrz k obraně tohoto místa řeky Gave, kolem níž záhy povstala osada. V XII. a XIII. stol. tvrz byla přestavěna, avšak město vzrůstalo i dále jen pomalu, neboť hrabata Béarnští sídlili zde jen zřídka, úplně pak je opustili, když r. 1479 stali se králi navarrskými. Teprve po ztrátě Navarry r. 1512 učinili P. svým sídelním městem, v němž narodil se i Jindřich IV. R. 1568 zmocnili se města Francouzi, avšak záhy odtud vypuzeni. Když pak Jindřich IV. stal se králem francouzským, sídlila zde jeho sestra Kateřina jako vladařka Béarnu, avšak za Ludvíka XIII. a XIV. zámek palský opuštěn a P. kleslo na obyčejné město provinciální, které r. 1796 učiněno hlavním městem departementu BassesPyrénées. R. 1848 sídlil v hradě nějaký čas zajatý Abd-ul-Kádir s rodinou. Tšr.