Ottův slovník naučný/Patti (osoby)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Patti
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 334. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Patti: 1) P. Carlotta, koncertní pěvkyně italská (* 1840 ve Florencii – † 1889 v Paříži), dcera tenoristy Salvatora P-ho, věnovala se zprvu virtuositě klavírní, v níž jí byl učitelem Henri Herz v Paříži, později oddala se pěvectví. Karrièru svou začala v N. Yorku r. 1861, kde zkusila štěstí i na jevišti; ale poněvadž zjevu jejímu vadila kulhavost, oddala se koncertnímu cestování po Evropě i Americe a dobyla si pověsti výtečné koloraturní sopranistky, ne však tak slavené jako její sestra:

2) P. Adelina (* 1843 v Madridě), která jest pokládána za nejproslulejší představitelku italského »bel canto« v nynější době. Učitelem byl jí její švakr Moriz Strakosch, který zároveň jako obratný impresario řídil její umělecké pouti. První vystoupení v titulní úloze Donizettiovy »Lucie« r. 1859 událo se v N. Yorku, základem však její slávy byly triumfy, jichž dosáhla v Londýně r. 1861; od těch dob po celé Evropě v míře nejobsáhlejší dovedly s ní spekulovati agentury, že za vstupné neslýchaně vysoké obecenstvo zjednávalo si přístupu k jejím výkonům, i když hlasové prostředky, od přírody již neveliké, jevily citelný úpadek. Na vrcholu své slávy byla P. jako primadonna ital. opery v Paříži r. 1864, největších finančních úspěchů dosáhla roku 1870 v Rusku. V Národním divadle vystoupila jako Violetta 20. pros. 1885 při osminásobných cenách, ale krom virtuosní techniky v koloratuře nic na jejím výkonu nesplnilo obzvláštního očekávání. Repertoire její omezoval se jen na italskou operu Donizettiho, Belliniho, Rossiniho a Verdiho; ve franc. opeře byly parádními úlohami jejími Dinorah a posléze Julie (Gounod), kterou zpívala ještě v letech devadesátých ve Veliké opeře v Paříži. P., jež do r. 1901 žila na zámku Craig-y-Nos-Castle u Brecknocku ve Walesu a téhož roku odstěhovala se do Švédska, byla v prvním (rozvedeném) manželství chotí markýza de Caux, štolby Napoleona III., v druhém tenoristy E. Niccoliniho († 1889). – Srv. Law, Vierzehn Jahre mit A. P., 1884, a četné články v Hanslickových spisech.