Ottův slovník naučný/Patras

Ottův slovník naučný
Patrai	Patras	Patrčka

Údaje o textu
Titulek:	Patras
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 324. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Patra

Patras (Πάτραι), hl. město řecké nomarchie Élidy a Achaie, největší v Peloponnésu a co do počtu duší (42.000) třetí v království Hellénském, položeno při jižním pobřeží Korinthského zálivu a při dráze korinthskoolympijské. P. jest město moderní, založené pravidelně na půdě amfitheatrálně se zdvihající mezi mořem a městištěm starověkým v rozměrech velikých, ale naděje do rozkvětu jeho kladené splnily se jen částečně. Jako Pireévs činí i P. dojem úpravného města se širokými, v pravých úhlech se protínajícími ulicemi s mramorovými chodníky, četnými stromořady a výstavnými domy. Ráz tento má především Dolní město, založené za zemského správcovství Kapodistriova. V Horním městě převládá středověký ráz italský. Dolní město honosí se i pěknými prostranstvími, jako πλατεῖα τῆς Ἀνεξαρτησίας (= Nezávislosti), π. Ἅγιος Γεώργιος i j. Přístav chráněn jest rozsáhlým molem, na němž úpravné nábřeží s krásnou vyhlídkou na záliv a protější hory livadské i ostrovy Iónské. P. jest sídlo nomarchy, pravoslavného arcibiskupa, appellačního soudu, gymnasia a jest i prvým obchodním městem řeckým, hlavně pro vývoz korinthek (ročně za 18,000.000 fr.), vína, oleje, bavlny, fíků, hedvábí. Průmysl zastoupen jest raffineriemi na olej olivový a továrnami na zboží hedvábné. Otevřením průplavu Korinthského vzrůstá i význam P-u. – Ve starověku P., vzniklý synoikismem tří achajských osad, Aroe, Antheie a Mesatidy, byl městem významu podřízeného. Teprve za války peloponnéské počal se vzmáhati obchodem, závodě s Korinthem, zbudoval si dlouhé zdi mezi městem a přístavem. Po smrti Alexandra Vel. P. dal podnět k založení spolku achajského, ale sešel za válek následujících. Skvělá perioda nastala mu za panství římského. Augustus přestavěl jej nádherně a učinil vojenskou colonií Aroe Patrensis, načež město ozdobovalo se chrámy, divadly, vodovody. Jemná látka byssos zde spřádána a hojně vyvážena. Křesťanství sem přinesl apoštol Ondřej, kterýž dle legendy v P.-u ukřižován. Přes veliké zemětřesení v VI. stol. po Kr. význam města udržel se i za dob byzantských. R. 1205 Vilém de Champlitte založil zde francké vévodství Achaii, které upadlo r. 1408 v moc Benátčanův a za Muhammeda lI. r. 1463 v moc Turkův. Odtud byl P. sídlem národního uvědomění řeckého a dal r. 1770 a po druhé r. 1821 arcibiskupem Germanem znamení k odboji národnímu. 4. dub. 1821 dobyli P.-u Jussúf paša a Mustafa bej, načež město spáleno. 5. října 1828 opanoval je filhellénský generál Maison. Z památek starověkých zachovalo se pramálo. Pšk.