Ottův slovník naučný/Pastrnek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pastrnek
Autor: Josef Karásek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 305–306. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: František Pastrnek

Pastrnek František, filolog čes. (* 4. říj. r. 1853 v Kelči na Moravě). Gymnasium studoval v Olomouci a v Uh. Hradišti, od r. 1873 studoval na universitě vídeňské klassickou filologii, ze které r. 1881 složil státní zkoušky pro vyšší gymnasium a stal se pak süpplentem na gymnasiu v VIII. okr. (Josefstadt), kdež působil do r. 1885. R. 1884 počal se obírati horlivěji slovanskou filologií a poslouchal přednášky Fr. Miklosiche a V. Jagiće. Na základě dissertace Das Evangelium Matthaei aus dem serb.-slov. Cod. 124 saec. XIII. der Wiener k. u. k. Hofbibliothek byl r. 1886 povýšen na doktora filosofie. R. 1887 vykonal vědeckou cestu na Rus, do Moskvy, Petrohradu a j. R. 1888 habilitoval se na vídeňské universitě pro slovanskou filologii na základě spisu Beiträge zur Lautlehre der slovakischen Sprache a přednášeti počal v zimnim semestru téhož roku. R. 1893 zvolen byl dopisujícím členem České akademie, 10. září 1895 jmenován mimořádným professorem slovanské filologie při české universitě pražské a r. 1896 spoluředitelem slovanského semináře, od r. 1898 examinátorem z češtiny pro učitele gymn. a školy reálné a později pro dívčí lycea. Po svém přesídlení do Prahy P. zamýšlel vydávati časopis pro slovanskou filologii, s čehož však sešlo, když se stal spoluredaktorem »Listů filologických«. P. účastnil se také velmi činně národního života. Již ve Vídni byl r. 1893 předsedou »Dolnorakouského odboru Národop. výstavy«, od založení »Českoslovanské jednoty v Praze« (1896, k níž dal podnět) jest jejím starostou. Dále zasedá ve výboru Národopisné společnosti českoslov. a rady Národopisného musea českoslov. a redigoval prvních pět Národopisných sborníků českoslov. (I. 1897 až V.1899). Mimo to zasedal ve výboru Ústř. Matice školské, podpůrného spolku Radhoště a j. R. 1900 byl zvolen za mimořádného člena Král. české společnosti nauk. P. uveřejnil řadu knih, pojednání a četných recensí hlavně v »Archiv für slav. Philologie«, »Listech filologických«, »ČČM.«, »Časop. Matice Moravské«, v »Slovenských Pohľadech«, »Čes. Časop. historickém«, »Athenaeu« atd., mimo to je spolupracovníkem Ottova Slovníku Naučného, do něhož přispěl řadou životopisův, obzvláště slavistů (Jagiće, Kopitara, Leskiena, Miklosiche, Nehringa a j.). Z článkův a rozprav jmenujeme: Über den altčechischen Reim »Archiv« Jag. 1887); habilitační spis Beiträge zur Lautlehre der slovakischen Sprache in Ungarn (»Sitzungsberichte« cís. Akademie vídeňské); Zur altčechischen gereimten Alexandreis (»Archiv« Jag. 1889); Die altrussischen und čechischen Participia auf -a (t., 1890). Od r. 1891 počíná se serie článků, týkajících se působení a života svatých bratří: Novější práce o slovanských apoštolích Cyriliu a Methodovi (»Čas. Mat. Mor.« 1891); Evangelium sázavo-emausské čili remešské (t., 1891); O domnělém závětném obraze našich apoštolů Cyrilla a Methoda v Římě (»Čas. spolku přátel starož. čes.« IV., 1896); Nová kniha o době cyrillomethodějské (»Čes. čas. hist.« III., 1897); Papežská approbace liturgického jazyka slovanského r. 869 a 880 (t., VII. 1901). – Řadu studií těchto dovršuje spis poctěný jubilejní cenou Král. čes. společ. nauk Dějiny slovanských apoštolů Cyrilia a Methoda (s rozborem a otiskem hlavních pramenů), jenž nákladem jubilejního fondu pro věd. liter. českou vyjde během r. 1902; Miklosich a lidová poesie slovanská (»Athenaeum« 1891). Výsledkem mravenčí píle je praktická kniha Bibliographische Übersicht über die slavische Philologie 1876 bis 1891 (Berl., 1892, 8°, 415 str. jako Supplementband k Jagićovu »Archivu«); O starožitnických spisech Kollárových (ve Sborníku »Jan Kollár« 1893). Pro studium dialektů slovenských je veledůležita řada článků ve »Slovenských Pohľadech« od r. 1893–97, v nichž je zpracován dialektologický materiál, zasílaný na základě dotazníků. Staroslovenského písemnictví a jazyka se týká článek v »ČČM.« r. 1894 (Starobylé dz ve slovanských nářečích a hlaholské zlomky kijevské a pražské). P. obíral se také hlaholskou literaturou, o čemž svědčí článek Chrvatsko-hlaholské zlomky vlasten. muzea olomúckého (»Čas. Mat. Mor.« 1895); Chorvatsko-hlaholské písemnictví v článku »Jihoslované« (Ottův Slovník naučný XIII. 1898) a důkladná rozprava Chrvatsko-hlaholský rukopis sienský (Praha, 1900; zvl. otisk z »Věstníku Král. čes. společ. nauk«). R. 1896 napsal k Rukopisům a starotiskům Chilandarským od Savy Chilandarce (»Věstník Král. čes. spol. nauk«) informační úvod o cestovatelích do kláštera Chilandarského a připojil ukazatel a mnoho cenných dat. Z článkův obsahu dialektologického uvádíme: Zur Charakteristik der mährischen Dialekte (»Archiv« Jag. XX. 1898); O nářečí skalickém (Sborník českoslov.: Od Šumavy k Tatrám, 1898); O nářečí polském v stolici trenčínské (Rozpr. filologické, 1898); Z nejvýchodnějších nářečí uhersko. slovenských (»Národopisný sborník českoslov.« III.,1898). Na podnět P-ův Umělecká beseda vydala jako prémii na r. 1901 nádherný sborník »Slovensko«, do něhož napsal informační článek Slovenština. Záslužná je Bibliografie slovanského jazykozpytu a církevního slov. písemnictví za r. 1900 (ve »Věstníku slov. filol. a starož.«, v němž je spoluredaktorem). -ará-