Ottův slovník naučný/Paskvil

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Paskvil
Autor: Karel Kadlec
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 292. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Paskvil

Paskvil (ital. pasquillo, lat. pasquinata, libellus famosus, frc. pasquinade, něm. Schmähschrift, Schandschrift), v minulých stoletích název různých urážlivých spisů, skladeb a vyobrazení, šířených nejen tiskem, nýbrž i přednesem, vystavováním a p. Původce a šiřitel p-u nazýval se paskvillantem. Název p-u odvozuje se od jména vtipného, sarkastického ševce římského Pasquina, dle něhož pojmenováno bylo antické torso jménem Pasquino (v. t.). Na podstavec torsa upevňovány byly s počátku rozličné hanlivé epigrammy a satiry, později však skládány byly ve formě dialogu mezi Pasquinem a Marforiem (v. Marforio). Hanopisy tyto nazývány byly p-y nebo paskvinádami. Ve stol. XVI. i později byly hojně skládány a rozšiřovány. Zákonodárství přísně proti nim vystupovalo. V Čechách na př., kde se nazývaly cedulemi zrádnými, zapovídalo je jak právo zemské (srv. zemské zřízení z r. 1549 T 34, z r. 1564 L 15), tak i právo městské (srv. Koldínova práva městská (R X až R XII), a to pod tresty velmi přísnými. Původce cedule zrádné měl býti čtvrcen, a ten, kdo ceduli takovou nezničil a naopak obsah její šířil, měl seděti rok u věži. -dlc.