| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Pasitelés |
| Autor: |
Hynek Vysoký |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 291–292. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Pasitelés, řec. sochař z dolní Italie, jenž však, jak se zdá, již za mládí obdržel římské právo občanské, r. 87 př. Kr. všem jihoitalským městům udělené. P. žil pak nejvíce v Římě. Hlavní činnost jeho spadá do doby Pompeiovy. P. byl umělec všestraný: pracoval ve mramoru, zlatě a slonové kosti, ve stříbře a v bronzu. Mezi výtvory jeho uvádí se socha Jovova ze zlata a slonové kosti, chovaná, jak se zdá, ve chrámě Jova Statora v Římě, zbudovaném Q. Caeciliem Metellem, dále socha herce Roscia, jejž P. zobrazil jako chlapce otočeného hadem, což prý se vztahovalo ke skutečné události z dětství Rosciova; socha byla ze stříbra. P. byl též činný jako spisovatel, složiv v 5 knihách dílo o slavných výtvorech uměleckých celého světa, jež cituje Plinius Starší. Staří chválí u P-la mimo jeho všestrannost též pečlivé studium přírody a neobyčejnou svědomitost a píli, jež jevila se na př. mezi jiným také tím že, pracoval své sochy pouze na základě pečlivých hliněných modelů. P. byl hlavou školy sochařské, již lze stopovati ve dvou generacích: žákem jeho byl Stefanos a žákem tohoto Menelaos (v. Menelaos 2). Škola P-ova, hledíc nahraditi nedostatek originality velikou pečlivostí a svědomitostí, přejímá z umění archajského typy a upravuje je tak, aby přesný směr umění archajského nepostrádal elegance, které vyžadoval vkus doby římské. Veliké jest množství soch a sousoší, jež rozhodně přičísti jest této škole, a počet ten stále ještě vzrůstá. Sem náleží mimo sochu Stefanovu ve ville Albani (Friederichs-Wolters, Gipsabgüsse č.225, replika její: Arndt-Amelung, Einzelverkauf č. 1093) a skupinu Menelaovu (v. Menelaos 2) zejména t. zv. Erós petrohradský (Friederichs-Wolters č. 217), skupina Orestés s Élektrou nebo s Pyladem v Neapoli a v Louvru (BrunnBruckmann, Denkmäler gr. u. röm. Sculptur, tab. 306 a 307, repliky: Berlín č. 509 a Verona: Arndt-Amelung, IV., D, 609) a nejnověji torsa eféba a Herma, objevená v Římě pod Quirinálem (Bullettino della commissione archeol. di Roma, 1901, str. 164 sl., tab. X a XI). Kapitolského Spinaria (Friederichs-Wolters, č. 215) přičítají někteří škole peloponnéské, jiní škole P-lově (srovnej Aubert v »Zeitschrift für bildende Kunst«, 1901, str. 9 sl., Cultura, 1901, str. 294). – Srv. Overbeck, Gesch. d. griech. Plastik, 4. vyd., II., 471 sl.; Baumeister, Denkm. d. klass. Altertums, 1190 sl.; »Amer. Journal of archaeol.«, III. roč. (Waldstein); Jahrbuch d. Instituts, 1896 (Wolters); Furtwängler, Statuenkopien im Alterthume (kde přičítá se P-lovi zavedení tečkovacího systému v plastice); Hauser, Neuattische Reliefs, 182–187; Pottier, Les statuettes de terre cuite, 211 sl., Bonner, Jahrbücher, 1898, str. 92 (Dragendorff). Vý.
PD old 70