Paruka (franc. perruque, it. parucca, špan. peluca od lat. pilus = vlas, něm. Perücke), vlásenka, pokrývka hlavy. Již od starých dob sloužila ozdobě (hl. kralův a bojovníků), jako posavad zdobí jí hlavu národy nekulturní, hotovíce ji z chlupů, vláken rostlinných a trav. K Řekům a Římanům přešlo užívání p-uk od Médů, Peršanů, Lydův a Karů, kde jich užíváno obecně. U Římanů doby císařské nošení p-uk, rozmanitých dle módy, zavládlo i u žen, ba i sochy mívaly sňatelné p-ky mramorové. Po Evropě však rozšířila se p. z Francie. Tu nošena už za Ludvíka XI., na rozhraní XV. a XVI. stol. i ženami, hojněji pak od stol. XVII. R. 1620 zavedl je při dvoře francouzském abbé La Rivière – téhož roku, kdy král ochuravěl lysivostí. P. jeho byla těžká, dvouliberní, protože byla hustě posázena plavým vlasem. Teprve kroužením vlasu, jehož užil Ervais (koncem století XVII.), ubráno p-kám váhy a dopomoženo jim k obecnějšímu užívání i mimo hranice francouzské. Brzy zanecháno však i přesného napodobení vlasu, a tak dospělo se k p-kám allongeovým (obr. č. 3059), jejichž husté kučery lemovaly obloukovitě čelo a spadaly hluboko přes šíji i přes ramena na obě strany prsou. Původcem jich byl tělesný kadeřník Ludvíka XIV. Binette a po něm zvány i největší p-ky tohoto způsobu Binette grand in-folio. P-ky nosívaly se pudřeny, hotoveny byly z chlupů kozích nebo koňských, hedvábí, vlny, bavlny a tenkého drátu; k hotovení dražších užíváno vlasů ženských, kupovaných hlavně z Flander. Také užíváno p-uk uzlových (carré) s vlasy upravenými v záhlaví uzlovitě, p-uk pytlíkových, kde vlasy v záhlaví svazovány v černý pytlík dykytový, p-uk s copem volným i vinutým, nezřídka dvojím, a p-uk okrouhlých či abbéovských, přistřižených krátce na šíji. Vyrabitelé jich družili se v cechy parukářské (v Paříži od r. 1673). Za Ludvíka XV. p-uk ubývalo a nosili je jen někteří stavové (soudci, lékaři), za regentství Filipa Orléanského nošeny perruques à la régence či à la Cadogan, allongeové p-ky, při nichž vlas svázán a upevněn byl v týle. V XVIII. stol. zavládl cop, v XIX. stol. užíváno pak p-uk jen náhradou za nedostatek vlasů přirozených nebo na ochranu lysé hlavy před nachlazením, tu pak přikrývána hlava buď docela p-mi čepičkovitými, nebo jen částečně túrami; p-ky přidržovány jsou buď slizem jader gdoulových, klím vyzím nebo péry. Dlouho dodávány byly z Paříže. Nyní užívají p-uk na divadlech, v cirku a při figurách ve skříních výkladních.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Paruka 