Ottův slovník naučný/Paroubek

Ottův slovník naučný
Parotitis	Paroubek	Paroxysmus

Údaje o textu
Titulek:	Paroubek
Autor:	Otakar Georgius Paroubek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 271–272. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Paroubek, jméno městské rodiny usedlé na panství poděbradském, z níž vynikli: Jiří Václav P. (* 23. dub. 1704 v Sadské – † 23. čce 1778 v Líbeznicích), český spisovatel a lidumil, vzdělav se v Praze a vysvěcen byv na kněze, stal se kaplanem, pak administrátorem v Sobotce, načež od r. 1737 až do své smrti byl farářem v Líbeznicích a vikářem foraneem dílu kraje kouřimského. Byl Čech horlivý, výborný kazatel a pravý otec chudých a školní mládeže, o kterou se postaral založiv nadaci (500 zl.), aby učitel v Líbeznicích učil zdarma chudou mládež liternímu umění a hudbě. Nad to koupiv r. 1762 dům v Sadské, vystavěl nákladně »dům chudých« s kaplí, vyzdobený svrchu i uvnitř freskami Václ. Kramolína. Ze spisů jeho jsou posud známy: Žalmy s notami (1736); Pjsně na ewangelia nedělnj, (1760; podruhé r. 1762 spolu s Citarou Nového zákona, která vyšla nejspíše prací jeho); Weytah swěta, sepsaný pův. r. 1743, tiskem vydaný r. 1765 (rukopis chová se v rodině); Paměti od 20. října 1740 až do 24. bř. 1775, napsané v Liber memorabilium na faře líbeznické, vydané péčí V. Beneše Třebízského (»Hist. sborník« II. a III.). – Václav Vitalis (Václav Frant. Havel) P. (* 17. říj. 1737 v Sadské), bratrovec před., mistr svob. umění a písma sv. bakalář, od r. 1769 administrátor fary vršovické a michelské, spolu arcibisk. missionář, kněz osvícený, žil později ve Slezsku jako malíř, posléze odešel jako poutník do Sv. země, kdež zmizel. Sepsal Zrcadlo cžasného y wěčného žiwota (Knjžka zlatá) s vlasteneckými věnováními v době největšího úpadku čes. literatury, vyšly dva díly (1770 a 1721^{[red 1]}), třetí slíbený nevyšel. – Bratranec tohoto Martin P. (* 1761 v Kostelci nad Č. Lesy) usadil se v Poděbradech, kde byl purkmistrem a kde za příkladem strýce svého odkázal (r. 1839) 34.488 zl. 2 kr. r. m. s domem u Labe pro 12 chudých. – Jako literáci horliví vynikli Jiří P. (1744–1824), bratr Václava Vit., a jeho syn Apolinář P. (1780–1844), jenž složil některé písně duchovní a spolupůsobil hlavně s učitelem Plačkem při sbírání lidových písní českých okolo r. 1820 pro hud. skladatele Ant. Diabelliho, jemuž tři objemné svazky do Vídně byly poslány. – Syn Apolinářův František X. Filip (1803–1850) napsal Knjžku o štěpowánj. – František Adolf P., syn před. (* 17. led. 1828 v Sadské, kdež † 6. dub. 1888), nabyl vzdělání školského pouze na obecné škole v rodišti a vyučiv se kupcem, písničkou složenou na magistrát upozornil na své vlohy tou měrou, že propuštěn z »bacilky« povolán byl r. 1849 k nejnižšímu tehdy v obci úřadu »servusa«; ale již r. 1852 jmenován tajemníkem městským, v kterémžto úřadě setrval až do své smrti. Přičiněním vlastním nabyl odborných vědomostí právnických, naučil se vedle němčiny též latině, řečtině a hebrejštině. Od r. 1848 byl v popředí vlasteneckého ruchu v Sadské, přivedl tamní divadlo ochotnické, jehož dějiny tiskem vydal (1863), k dokonalosti na venkově tehdy možné. Hojné dary (starožitniny, rukopisy, knihy, zkameněliny a systematickou sbírku nerostů) věnoval místní škole a Českému museu v Praze, i zanechal po sobě bohatou knihovnu (přes 3000 sv.) a sbírku mincí. Maje zalíbení v historii, heraldice, numismatice a lidovědě, přispíval řadu let četnými články do »Lumíru« Mikovcova. Ostatní vědecké své práce uchoval pouze v rukopisech, a to: Pokus klíče časového (1856), podobného Rukověti Emlerově z roku 1876; Dějin opis města Sadska (2 folianty, první zpracování, dokonané r. 1859, slove Letopis), o němž pracoval přes 30 let. Sestavil systematicky Heraldiku (4 folianty s popisy okolo 10.000 erbů), rovněž Numismatiku (7 foliantů s vypsáním soustav mincovních všech státův a s popisy okolo 14.000 mincí). Sestavil Rodopis i sebral Zápisky historické rodiny Paroubkovské od polovice XVI. věku a vedl je dále, tak že dostoupily pěti objemných svazků, v nichž, jakož i ve svém »Dějinopise« a v sebraných »Receptech« uložil nepřebrané poklady pro českou lidovědu. Zůstavil po sobě pamět jako duch svobodomyslný, muž šlechetný a obětovný lidumil. OGP. – Otakar G. P., syn před. (* 14. břez. 1856 v Sadské), vzdělal se na škole v rodišti, další studia konal na akad. gymn. (1869–77) a na filos. fakultě v Praze (1877–81), po zkušebním roce 1884–85 supploval na měst. reálce v Král. Hradci, t. r. na střední škole v Praze, načež r. 1895 jmenován provis učitelem na reálce v Pardubicích, po 2 letech přikázán službou na české gymn. malostranské, od r. 1898 je professorem na české reálce v Karlíně. Konal četné cesty po Čechách, Moravě a Slovensku, po ostatních zemích Rakousko-Uherska mimo Bukovinu, po Bosně a Hercegovině, na Černé Hoře, po Italii, Francii a Švýcarsku. Přispívá do vědeckých i denních listů, najmě do »ČČM.«, »Památek archaeol.«, »Českého Lidu«, »Vesmíru« a j. z oboru historie, statistiky, lidovědy a české literatury i kritiky. Z četných rukopisných děl poetických vydal tiskem (1881) Národu báseň o Irmě vypravuje O. N. P. ve prospěch shořelého Nár. divadla, od r. 1880–87 psal články do »Příručního slovníku všeobecných vědomostí« Jos. Ranka, r. 1887–88 sestavil »Přehledy k Wagnerovým gener. mapám«, od r. 1887 redigoval a spolu spisoval Zevrubný popis král. Českého, z něhož vyšly popisy okres. hejtm. slanského (s Fil. Hyšmanem), semilského (s Fr. Mizerou) a píseckého (s Jos. Rennerem), v rukopise připraven k tisku popis okr. hejtm. poděbradského a karlínského, r. 1892 Z dějin českého verše ve Výr. zprávě střední školy v Praze-III. a tamže r. 1893 K dějinám českého verše, r. 1894 O zvířeně na panství Poděbradském ve »Vesmíru«, O lidu poddaném na panství Poděbradském (»Český Lid«, III. a IV.). V posledních letech pracuje pro Ottův Zeměpisný atlas, do něhož posud zpracoval mapy: Britské ostrovy, Italie, Španěly a Portugaly a Země koruny České (přírodně i občansky).

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Správně 1771 podle Doplňků a oprav 19. dílu: 271 str., 1 sl., 17 řád. zdola, místo 1721 čti 1771. (dostupné online)