Ottův slovník naučný/Parker

Ottův slovník naučný
Parkaň	Parker	Parkeria

Údaje o textu
Titulek:	Parker
Autor:	František Xaver Šalda, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 242–243. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Parker (příjmení)

Parker [párkr]: 1) P. William, admirál anglický (* 1781 – † 1866). Stav se kapitánem (1801) sloužil do r. 1812; odtud setrvával v nečinnosti po r. 1827. Jako podadmirál (1830) pověřen hájením zájmův anglických na pobřeží portugalském (1831–34). Pak postoupil na lorda admirality (1835) a v l. 1841–42 byl vrchním velitelem loďstva ve vodách čínských. (Viz Čína, str. 745 b sl.) Za úspěchy dosáhl baronetství. R. 1845 velel eskadře středomořské, r. 1849 podporoval Portu proti Rakousku a proti Rusku, r. 1850 obrátil se proti Athénám a blokádou přístavů řeckých vymohl uznání požadavkův anglických; r. 1851 stal se admirálem modré vlajky, pak vrchním velitelem v přístavě devonportském (1854–57) a posléz admirálem vlajky bílé. Srv. Aug. Phillimore, Life of sir W. P. (Lond., 1876–80, 3 sv.).

2) P. John Henry, archaeolog anglický (* 1806 – † 1884), byl knihkupcem, potom oblíbiv si studia archaeologická odebral se do Říma, kdež se zabýval výkopkami, a konečně stal se konservátorem Ashmolova musea v Oxfordě. Sepsal: Glossary of architecture (1836); Introduction to the study of Gothic architecture (1849); Domestic architecture of the Middle Ages (3 díly, 1853 až 1859); The archaeology of Rome (12 sv. 2 vyd., 1874–1880); Architectural history of Rome (1883).

3) P. Theodore, theolog amer. (* 1810 v Lexingtonu, Massachusetts – † 1860 ve Florencii), byl od r. 1836 kazatelem unitářské obce v Roxbury, vzdal se však po několika letech tohoto úřadu, poněvadž svobodnějšími názory narazil na odpor. Cestoval pak po Evropě, hlavně Anglii, Německu, Francii a Italii, a studoval zvláště německou literaturu a filosofii, jejíž vliv v transcendentním pojímání náboženských otázek jest u něho patrný. Vrátiv se r. 1844 do Bostonu, oddal se zase kazatelství a horlivě bojoval zejména za zrušení otroctví. Ze spisů jeho vynikají: Ten sermons on religion (1852); Theism, atheism and the popular theology (1853). Souborně vyšla díla jeho v Londýně r. 1863–71 ve 14 svazcích (spořádal Cobbe). Monografie o něm napsali: Ceiss (Londýn, 1863, 2 sv.); Réville (Paříž, 1865); Frothingham (Londýn, 1874); Altherr (St. Havel, 1894). Šld.

4) P. Joseph, theolog anglický (* 1830 v Hexhamu v Northumberlandě), studoval v Londýně a působil jako kazatel independentský v Banbury, Manchestru a v Londýně. Vydal: Inner life of Christ, in the gospel of Matthew (1881–82, 3 sv.); Apostolic life (1882–84, 3 sv.);. Studies in Texts (1898 až 1900, 6 sv.); The people's Prayer-book. Spolupracoval o 25svazkové People's Bible. Srv. jeho autobiografii A preacher's life (1898) a Dawson, J. P., his life and ministry (1901).

5) P. Gilbert, novellista amer. (* 23. list. r. 1862 v Kanadě), studoval v Torontu, stal se doktorem of Civil Law, byl spoluvydavatelem listu »Sydney-Morning Herald« a oddal se pak spisovatelství výlučně. Názorně a soustředěně kreslí povahy, v nichž evropská kultura proniká individuálnost domorodou; látky čerpá z dějin otčiny, zvláště z jejích let bojovných. Napsal: The pomp of the Lavilettes (tištěno teprve r. 1897); Pierre and his people (1892); Mrs. Falchion (1893); The translation of a savage (1894); The trail of the sword (t. r.); The seats of the mighty (1896); Honourable Tom Ferrol; The battle of the Strong (1898) a shakespearovské znělky A lover's diary (1894).