Ottův slovník naučný/Parczewski

Ottův slovník naučný
Parczewska	Parczewski	Parč

Údaje o textu
Titulek:	Parczewski
Autor:	Adolf Černý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 217. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Alfons Parczewski(WD)

Parczewski Alfons, ethnograf, historik a publicista polský, bratr před. (*15. list. 1850 ve Wodzieradech v okr. szadkovském, v nynější gub. piotrkowské), vystudoval gymnasium v Kaliszi, práva na varšavské hlavní škole (Szkoła Główna), z níž r. 1869 vyšel jako »magister práva i administrace«; od r. 1872 jest advokátem v Kaliszi v rus. Polsku. Jeden z největších idealistů nejen polských, ale vůbec slovanských. Idealismus jeho zavedl jej již v letech sedmdesátých na Lužici, kde tehdy nové proudění do života přivedly studentské »skhadźowanki«. Mladý advokát polský dal se uchvátiti novým ruchem lužickým, vešel v přátelství s vůdci nového hnutí, sblížil se s vůdci národními, Smoleřem i Hórnikem, proputoval obě části slovanského ostrůvku v německém moři a zůstal od té doby věren Lužici a Lužičanům, tak že náleží k mužům o Lužici velmi zasloužilým. Seznamoval především horlivě krajany své se světem a životem lužickým. Sem náležejí jeho brošurky: Z dolnych Luźyc (Varš., 1881); Jan Ernest Smoler (t., 1883) a četné jiné polské práce, roztroušené po časopisech. P. však účastnil se i přímo práce na Lužici. Především prakticky různými návrhy a činností nakladatelskou, kromě toho i pracemi literárními. Roku 1880 dal podnět (článkem »Dwaj namjetaj za Serbow«) k založení důležitých institucí, totiž »Towařstwa pomocy za studowacych Serbow« a dolnolužického odboru Matice Srbské (Dolnjołuźyski wotrěd Maćicy Serbskeje); na jeho podnět a první dvě léta i jeho nákladem počal se vydávati dolnolužický kalendář »Pratyja«; svým nákladem vydal také H. Jórdanovu dolnolužickou »Cytańku« pro analfabety. Jak patrno, měl zření hlavně k potřebám Dolní Lužice, kterou procestoval s drem A. Mukou a jejíž smutné poměry hlubokým dojmem na něj působily. Z jeho lužických literárních prací sluší uvésti pojednání: Wo času wumrěća Meklenburskich Słowjanow (»Časop. Mać. Serb.«, 1889); Serbja w, Pruskej po ličenju luda z l. 1890 (ib., 1899); Łužičenjo a Mišnjenjo na Krakowskej uniwersiće w 15 a 16 lětstotkomaj (ib., 1901). V literatuře polské zahájil činnost monografií města Szadku (Varš., 1870), po níž následovala práce Analekta Wielkopolskie, I. Rejestr poborowy Województwa Kaliskiego 1618-1620 (t., 1879). Později obrátil hlavní pozornost k badání západní hranice a vůbec osudu a poměrům Slovanstva v Německu, i povstaly důležité práce: Germanizacja powiatu Olawskiego na Szląsku (»Wisła«, 1890); Emigracja z wschodnich prowincji monarchji Pruskiej (Lvov, 1893); O przemyśle domowym z szczególnem uwzgledn ieniem ekonomicznych potrzeb Wielkopolski (Poznaň, 1894); Szczątki Kaszubskie w prowincyi pomorskiej (t., 1896); Potomkowie Słowian w Hanowerze (»Wisła«, 1899); O zbadaniu granic i liczby ludności polskiej na kresach obszaru etnograficznego polskiego (Pozn., 1900); Swanty Wid. Źywa nazwa w mowie lu du kaszubskiego (t., 1900). Studie tyto, cesty s nimi spojené, styky s ostatními Slovany a hluboce vyvinutý cit spravedlnosti učinily z P-kého jednoho z nejušlechtilejších zastancův a pěstitelů myšlenky vzájemnosti slovanské. Již r. 1883 na prvním sjezdě spisovatelův a novinářů polských v Krakově měl přednášku o literární vzájemnosti s národy slovanskými, na druhém sjezdě ve Lvově r. 1894 přednášel o lidové literatuře v Pruském Slezsku a v Lužici; r. 1886 měl v Poznani 2 přednášky o počátcích probuzení českého-a ostatně celá jeho činnost v Lužici a na prospěch Lužice svědčí o jeho ušlechtilém pojímání ideje slovanské vzájemnosti. Při tom P-kého vyznačuje láska klidu: chodil a působil mezi lidem v Lužici, na Kašubech-a zejména v Pruském Slezsku a ve východních Prusech. Vydal také švabachem dvě knížky pro evangelický lid slezský a východopruský pod pseudonymem Niklot: Bogumił opowiadanie, jako biblja ocaliła od śmierci (překl. z luž., Vratislav, 1884); Na wycugu (t., 1885). Jeho sympathie k potlačovaným přivedla jej k sledování ruchu keltického. V dublinské »Celtii« 1901 (orgánu »Panceltic association«) uveřejnil projekt spolku ke vzkříšení jazyka cornwallského (Cornwall Language Society), na sjezdu všekeltickém v Dublině r. 1901 přednášel o slovanských »Maticích« jako vzorech pro národy keltské.-P. požívá také dobrého jména jako právník a oekonomista. Vydal: O relacyi sedziów przy wprowadzeniu spra, wy w postępowaniu cywilnem (1887) a rozvíjí rozsáhlou činnost praktickou. Tak účastnil se radou při zakládání Zemské banky v Poznani, radil k založení oekonomického spolku pro Halič, v Kaliszi založil spolek dobročinnosti, záložnu pro řemeslníky, spolek pro podporu průmyslu a obchodu atd.

Čný.