Ottův slovník naučný/Parcellace

Ottův slovník naučný
Parcella	Parcellace	Parcellovati

Údaje o textu
Titulek:	Parcellace
Autor:	František Fiedler
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 215–216. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Parcellace jest dvojí: 1. Proměna pozemkové parcelly v parcellu stavební, k čemuž třeba vymoci si napřed povolení úřadu stavebního. Způsob, kterým má se předsejíti při udělování takového povoleni k p-ci pozemku, určen jest podrobně v stavebních řádech (na př. $$ 8–13 stav. řádu pro Prahu z 10. dub. 1886 z. z. č. 40). Úřadu přiznán na p-ci pozemků vliv proto, aby při zastavováni ploch na území obecním šetřeno bylo dostatečnou měrou zájmů veřejných, jmenovitě kommunikačních, bezpečnostních, zdravotních, aesthetických. Tím, že stavební úřad zamýšlené p-ci udělí neb odepře své svolení, působí nejúčinnějším způsobem na budoucí vývoj stavebních poměrů v obci i může, pokud řídí se při tom určitým, napřed stanoveným plánem (t. zv. plánem polohy), říditi zastavování obecni půdy též směrem zcela určitým.

2. P-cí rozumí se rozprodej selského statku po jednotlivých pozemcích (parcellách). Pro majitele selského statku, který chce neb musí (na př. pro zadlužení) statek ten prodati, může mnohdy býti výhodnější, neprodávati statek v celistvosti, nýbrž po kusech, zvláště po jednotlivých pozemcích. Výhodným bude takovýto prodej, čili p. statku, jmenovitě v krajinách s obyvatelstvem hustším, méně zámožným, kde po jednotlivých pozemcích je veliká poptávka a kde tedy při prodeji po kusech lze získati za statek vyšší cenu, než kdyby prodán byl v celistvosti, ježto není dostatek poptavatelů, kteří by mohli zaplatiti tržní cenu za statek celý. V dobách stoupající zadluženosti selských statků vyvinul se zvláštní stav parcellářů, kteří zabývali se po živnostensku parcellováním statků, kupujíce tyto v celistvosti od zadlužených vlastníkův, aby je potom se ziskem po kusech dále rozprodali. Značný zisk, který z toho vzcházel v dobách stoupajících cen jednotlivých pozemků, lákal parcelláře přímo, že vyhledávali sami po venkovských dědinách zadlužené statky a nutili držitele k prodeji. Působilo takto parcellářství v širších rozměrech provozované k tříštění selských statků, k ničení středního stavu selského. Proto hledány v jednotlivých státech prostředky proti parcellářství. V Bavorsku prohlášeno (zákon z 28. květ. 1852 platil jen do r. 1861) parcellářství za trestný skutek stíhaný vězením a pokutami. Ve Virtembersku smějí rozprodeje pozemků konány býti toliko v místnostech úředních za účastenství notáře neb obecního úředníka i zakázáno prodati koupené pozemky po kusech do tří let po koupi. V Rakousku stal se pokus stíhati parcellářství tím, že zakupování statků za účelem prodeje vykládáno bylo za provozování živnosti podrobené dani a že pokutováni byli ti, kdo tuto živnost provozovali, nesplnivše podmínek živnostenským řádem předepsaných. P. selských statků stávají se řidšími, jakmile klesají ceny půdy a prodej jednotlivých pozemků stává se nevýnosným. – Srv. též Drobení pozemků. Fr.