Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Paramnésie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Paramnésie
Autor: Karel Kuffner
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 212. Dostupné online
Licence: PD old 70

Paramnésie (řec.), omyl paměti. Naše vzpomínky mají býti věrným otiskem skutečně zažitých příhod. Avšak snadno se stává, že se nám z nich mnohé rysy zapomínáním vytrácejí, tak že vzpomínka je kusá nebo vybledlá, a rovněž snadno stává se, že si ji ve své mysli doplňujeme a opravujeme. Za poměrů normálních býváme si těchto vzpomínkových nedostatkův a doplňků vědomi, víme, že se nám jen »zdá« býti správnou nebo že se pravdě toliko »podobá«. Za chorobných poměrů však osoba, trpící vadami sebeposuzování nebo citově vzkypělou obrazností, rozpomíná se mylně a věří, že zkomolené nebo znetvořené zdání spočívá na pravdivých faktech. Domnívá se na př., že byla očitým svědkem událostí, o nichž pouze něco četla, které zvěděla vypravováním od jiných. Jiná věří ve skutečnost příběhů, které zažila pouze ve snách anebo které jí prostě obraznost smyslila. Její líčení nepravdivé není vědomou a úmyslnou lží, nýbrž neuvědomělým sebeklamem, omylem paměti. Dlužno ovšem podotknouti, že někteří lidé od jakživa libující si ve lživých smyšlenkách s počátku dovedou ještě rozeznávati, co na věci bylo pravdivého a co vědomě k ní přibájili, ale opakováním lži ztěžují si pamět a konečně si vše pletou tak, že nevědí, kde skutečnost se končí a kde se začíná vlastní výmysl. Jiná odrůda klamů vzpomínkových záleží v mylném poznáváni. Věci, které osoba nikdy neviděla, pokládá, když poprvé před nimi stojí, za známé. Někdy zdá se jí, jakoby celá přítomná situace byla jen opakováním někdejška, zdánlivě již jednou zažitého. Kfr.