Ottův slovník naučný/Paralysis

Ottův slovník naučný
Paralos	Paralysis	Paralysovati

Údaje o textu
Titulek:	Paralysis
Autor:	Karel Kuffner, Emerich Maixner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 210–211. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Parkinsonova choroba
Související články ve Wikipedii: Progresivní paralýza

Paralysis viz Obrna.

P. agitans (z lat.), Parkinsonova choroba, obrna třesavá neb zmítavá, neurosa hlásící se chvěním údu, ztrnutím a slabostí svalů. Vyskytuje se v pokročilém věku (po 40.–50. roce žití), výjimečně ve věku zralém a u dětí. Častější bývá choroba ta u mužův než u žen a u lidí, žijících v nepříznivých poměrech. Z příležitostních příčin uváděny bývají děs a úrazy. Dosud v nižádném případě nebyly nalezeny změny v mozku ani v míše. Choroba chystá se pozvolna; prvým jevem bývá mírná nejapnost některé z prvních končetin, zvláště pravé; k pohybům jest třeba větší síly a končetiny záhy umdlévají. S jevem tím dostaví se jemný třes, který pozvolně se šíří po celé končetině a pak přechází na stejnojmenou končetinu dolní. Prodlením doby zastiženy bývají také končetiny druhé poloviny tělesné. Třesení neustává za dne ani v klidu, ve spánku bývá však postrádáno. Při hnutí mysli většinou se stupňuje. V té míře, co třes se vzmáhá, vzrůstá slabost končetin i ztrnutí svalů. Tato má v zápětí vynucené držení končetin, schýlení hlavy a páteře. Příležitostně druží se k popsaným jevům i vynucené pohyby ku předu neb do zadu, které vůlí nemocného zastaveny býti nemohou. Četných poruch není, svaly vůči elektrickému proudu chovají se pravidelně. Časté jsou závrati. Choroba trvá mnoho let a většinou nemocní zmírají v marasmu. Mx.

P. generalis progressiva (povšechná ochroma postupná, jinak též dementia paralytica, blbnutí paralytické), choroba jevící se rostoucím zánikem duševních i tělesných sil. Podstatou její dle dnešních názorů jest prvotné hynutí nervových elementů (buněk gangliových s vlákny), po němž následují druhotné změny netoliko v mezerných tkanivách nervstva, ale i rozkladné pochody v nejrůznějších tkanivách veškerého ústrojí tělesného. Nejčastěji pozoruje se p. u osob, jež několik let před tím přestály onemocněni příjičné, a vznik usnadněn bývá dědičnou přítěží, tělesnými nebo duševními námahami, výstředním životem, otravami, utrpěnými úrazy a všemi seslabujicími vlivy. Poněvadž p. často zachvacuje osoby nejlepšího věku, nacházející se na výši svého životního rozvoje a těšící se dosud zdánlivě kvetoucímu zdraví, poněvadž obyčejně jest nevyléčitelna a nebyvši poznána může strhnouti osobu k dalekosáhlým společenským přehmatům, má nesmírně důležitý význam sociální. Průměrně vleče se choroba asi 3–5 let, jsou však i případy, mající dobu mnohem delší, a také zase případy dravé, končící se za několik měsícův. Obraz nemoci skýtá svrchovaně pestrobarvou různotvárnost, neboť někdy hynou jednotlivé systémy nervové následně za sebou pozvolným tempem, kdežto u některých osob uchvacovány bývají nejrozsáhlejší oblasti veškerého nervstva prudkým způsobem současně pospolu. Nejčastěji stává se osoba duševně otupělou, sama toho nepozorujíc, a zároveň ponenáhlu ztrácí i vládu nad svými úkony tělesnými. Mizeni intellektu může se díti nenápadně a rovněž pozvolnu selhává čím dále tím častěji přesnost a jistota řeči a písma, obratnost rukou, chůze; ustalují se poruchy innervace svalův očních, lícních; obyčejně později přistupují závady niterných orgánů, jako znesnadněné polykání, trávení, vyměšování, poruchy oběhu krevního, změny teploty, chřadnutí výživy atd. V posledních stadiích individuum bývá tak pohrouženo v sebezapomenutí, že zanedbává i nejživotnější potřeby a je následkem povšechné zmalátnělosti úplně odkázáno na přispění cizí. Avšak jako častá zde necitelnost předcházena bývá dobami útrap (mezi nimiž zvláště boleni hlavy stává v popředí), podobně velmi často předcházívají úkazy duševní rozčilenosti, nežli zahostí se duševní apathie Vzniká obraz nejen slábnutí ducha, nýbrž také paralytické šílenosti. Zvláště v počátečních stadiích choroby bývá pozorována psychická depresse, která svými účinky na funkce tělesné, jakož i mámivým vlivem na soudnost velice podobá se náladě melancholické, vyvolávajíc zcela analogické snahy sebepoškozovací, ba i sebevražedné. V některých případech trvá depressivní nálada po celou dobu nemoci. Ještě častěji vtrušuje se na kratší nebo provleklejší čas porucha citové sféry ve způsobě nálady exaltační, připomínající svými zjevy na manii. Zračívá se to i třeba hned v samých prvopočátcích, kdy ještě rozum není zjevně zakalen nápadným oslabením ušlechtilých zdrženlivých vodítek povahových. Osoba dříve počestná, svědomitá, horlivá a sebeodříkavá začne se chovati jako hříčka vášní, sobeckých snah a pudův animálních. Zanedbává povinnosti, nedbá studu ani slušnosti, má smysl jen pro požitky, plýtvá majetkem, dopouští se přehmatů proti blahu rodiny, proti veřejnému mravu a zákonu. Ze příznaků do této kategorie spadajících populárně nejznámější jest paralytický slavomam, který má svůj psychologický původ jednak v chorobných pocitech blaha a sebedůvěry a jednak i v nadešlé ztrátě kritiky. Paralytikovi v náladě expansivní všecko, co si přeje, zdá se možným, dosažitelným a splnitelným. On věří, že všemu rozumí, všecko dovede, myslí, že může i mrtvé křísiti, namlouvá si bezmezný majetek, pokládá se za oprávněna ke každé světské i nadzemské hodnosti, nezná ani překážek času a prostoru, připouští, že žil již za Adama a že dočká se soudného dne. Vše, co mu bájivá obraznost vyblouzní, pokládá za bernou minci. Nejsou vzácny případy, ve kterých p. probíhá pod obrazem prudkého deliria, spojeného se zmateností logiky, zákaly vědomí, divými bouřemi affektův, šalbami hallucinačními. Mívá pak průběh zkrácený. Obzvláštní vliv na uspíšení záhuby života mívají nenadálé záchvaty mrtvicovité, jimiž choroba často se vyznamenává a jež od vlastní mrtvice lišívají se jen relativně snadnější úpravou porušených funkcí. Obyčejně uvrhnou nemocného na nějaký čas ve stav hluboké pokleslosti tělesné a duševní a celkem zhoršují průběh. Někdy přepadají nemocného po celou dobu choroby tak, že sotva se z jednoho záchvatu probral, již zase bývá postižen druhým. Pochod p-sy může sice býti důsledně postupný, avšak někdy lze v jejím průběhu pozorovati jednak skočné náběhy a jednak zase couvavé ústupy. Octne-li se nemocný v poměrech hygienicky příznivých, nastává z pravidla ponenáhlá obleva a nezřídka – zvláště v počátcích choroby – téměř úplné zotavení na duchu i na těle, tak že jen velmi zkušené oko dovede pak na paralytikovi zjistiti neustávající pečet osudné choroby, kdežto každý neznalec by ho pokládal za úplně zdravého. Oblevy mohou prodloužiti život třeba o několik let. Proto jest velmi důležito, aby nemocný octl se v přiměřené léčbě. Kfr.