| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Pantopoda |
| Autor: |
Karel Thon |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 157–158. Dostupné online |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Nohatky |
Pantopoda (Pycnogonida), třída zvířat členitých, jež byla stavěna brzy ke korýšům, brzy k pavoukovitým; také pronesena míněni, že dlužno počítati je spíše k hmyzům. Je to skupina podivných mořských tvorů, kteří dle všeho vzešli fylogeneticky jako kratičký kmen z annelidův a podivně redukováni byli právě tak, jako domýšlíme se to o želvuškách (Tardigradech), Myzostomidech a konečně i o roztočích. Mají tělo oproti okončinám velmi maličké, rozdělené na tři oddíly: rypák, trup a zadní čásť. Rypák (rostrum, proboscis) jest konický násadec na přídě těla a dlužno jej vykládati za prvý segment tělní. Na přídě jeho leží ústa skoro trojhraná, vroubená třemi pysky: jedním medianním horním a dvěma zpodními laterálními. Trup sestává ze 6 segmentů, z těch však prvé tři splynuly. Ostatní také více méně splývají, u Clotenia conirostris na př. všechny segmenty trupu splynuly v jediný celek. Trup nese postranní široké, příční výběžky, jež jsou vyhloubeny a nesou okončiny. Tvar jeho je deskovitý neb válcovitý; poslední forma je fylogeneticky původnější. Zadek (abdomen) jest jeden válcovitý článek, trčící vzhůru neb obrácený dolů, pouze u rodu Barana stojí v ose tělní. Okončin bývá 7 párů. První 4 sedí na prvém segmentu trupu (caput et thorax = articulus primus), který zároveň nese na hřbetě hrbolek s očima. První pár (chelifery, palpi, mandibulae) tam, kde je dokonale vyvinut, sestává ze dvou článků a chely či nůžek. U různých rodů jednotlivé články i celá okončina různě redukovány. Druhý pár (palpus, pes palpiformis, antennae) je tenký, až desetičlený (Barana, Ammothea), delší rostra; u některých rodů (Pycnogonum, Pallene atd.) schází úplně. Leží v něm orgán exkreční. Třetí pár (pes ovifer) je vyvinut u samců všech druhů, za to chybí u některých samiček. Leží úplně na břišní straně, podobá se předchozí okončině, jest obyčejně 10člený a slouží k nošení vaků vaječných. Následují 4 páry stejných okončin, vlastních to noh, jež jsou vždy 9člené, drápy ukončené, podle druhů různého tvaru, obyčejně nesmírně dlouhé. Kůže tvořena z kutikuly a tenké, ploché hypodermis, jež nese četné kožní žlázy. Některé z těchto žlaz mění se u samců ve žlázy mazové, právě tak, jako u hydrachnid. Apparát zažívací skládá se ze tří oddílů: z přední části, jež nese uvnitř kousací apparát a leží v rypáku, podmiňujíc tak jeho tvar. Pak následuje čásť střední, jež vysílá dlouhé slepé výběžky do noh, a posléze konečník, jenž ústí na venek na zadku řiti. Za exkreční orgány pokládány jsou žlázy ve druhém a třetím páru okončin, ústící na 4.nebo 5. článku. Mimo to Kovalevskij popsal roztroušené žlázky jednobuněčné, hlavně u base noh sedící, jimž rovněž připisuje funkci exkreční. Nervová soustava sestává z mozku, jícnových spojek a břišního pásma, jež sestává ze 4 až 5 zauzlin a jednoho neb dvou párů ganglií redukovaných, z nichž poslední vysílá nervy do zadku. Z mozku vycházejí nervy do prvého páru okončin, následující okončiny innervovány jsou z pásma břišního. Čtyři oči, každé s kutikulární čočkou a retinou, jež jest obdána pigmentem, sedí na společném hrbolku na hřbetní straně prvního článku tělního. Mezi očima leží zvláštní útvar, jejž také Dohrn pokládá za orgán smyslový; podobný útvar jest i u vodulí. Dýchací orgány chybějí. Srdce leží pod hřbetem, má 2–3 páry ostií a vyznačeno je tím, že mu ve hřbetní části úplně chybí stěna kontraktilní, jsouc přímo nahrazena hypodermis. Žlázy pohlavní jsou párové roury, které táhnou se v těle podél traktu zažívacího a nad ním spojeny jsou sekundárně za srdcem; vysílají krátké postranní výběžky do 4.–7. okončiny, kdež ústí v druhém článku. Počet vývodů kolísá se velmi dle jednotlivých forem. – Samičky kladou vajíčka, jež slepují ve více méně okrouhlé balíčky. V balíčku leží různý počet vajíček (u Pallene 2, u jiných forem až 100). Balíčky převezme pak sameček a nosí je zavěšeny na 3. páru okončin. Ryhování jest úplné, podle množství žloutku aequálné až inaequálné, vykazuje značné podobnosti s vajíčkem pavoučím. Dělící se jádra putují k periferii, kol nich kupí se pyramidovitě plasma a zároveň vzniká ve středu vajíčka dutinka ryhovací, jež záhy mizí. Tvoří se pak blastoderm u některých forem (Pallene) k jednomu pólu posunutý a z plochých buněk složený, jinde (Phoxichilidium a Tanystylum) celé vajíčko obepínající a úzkými, vysokými buňkami tvořený. Z blastodermových buněk radiálním dělením vznikají buňky, jež putují do žloutku a tvoří dle všeho hypoblast a později epithel střední části roury zažívací. Zároveň epiblast na jednom místě více nebo méně zduří v útvar homologický tomu, co u pavoukovitých zoveme cumulus primitivus. U tohoto hrbolu etabluje se zároveň hlubší nebo nižší vchlipka, již lze pokládati buď za blastoporus, nebo podle Morgana za stomodaemu. Ze stěn této vchlipky odštěpují se buňky, seskupují se ve 2 pásky a dávají tak původ mesodermu. Na povrchu vajíčka vznikají naduřeniny – základy okončin a ganglií, podle jednotlivých druhů různé polohy i formy. Nejprve zakládá se prvý pár okončin vedle vchlipky ústní. Před touto leží 2 základy nadjícnového ganglia. Za ústy leží 2.–4. pár ganglií břišních; vedle posledního leží po každé straně základ IV. okončiny. Ganglia vznikají ektodermální vchlipkou. Mesoderm rozdělí se v řadu ráčků, jež do zakládajících se okončin vnikají, má tudíž ráz dokonalé segmentace. Obyčejně opouštějí mláďata obal vaječný ve tvaru larvy se 3 páry okončin. Larvy různí se velmi dle jednotlivých rodův i specií. Ač jsou šestinohé, nesnadno srovnávati je s naupliem a spíše vykazují analogie s larvovým stadiem roztočovitých. Svlékají se několikráte, při čemž i okončiny se redukují. Proměna ve zvíře dospělé děje se hlavně zmnožením a zřetelným oddělením segmentů tělních a vytvořením definitivních okončin a vyspěním žlaz pohlavních. Larvy parasitují v hydroidních polypech. Pouze u rodu Pallene a u některých forem rodu Nymphon líhnou se mláďata dospělým zvířatům úplně podobná. – Nejnovější systém je Meinertův: I. Čeleď Nymphonidae s tělem zřetelně rozčlánkovaným, rostrem cylindrickým, s dokonale vyvinutými cheliferami, má dvě podčeledi: Nymphonini a Pallenini. II. Čeleď Ascorhynchidae s rostrem tupým, zakrnělými cheliferami. III. Čeleď Colossendeidae s tělem solidním, mohutným rostrem a úplně scházejícími cheliferami. IV. Čeleď Phoxichilidae s tělem segmentovaným, scházejícími palpy. Tato čeleď má podčeleď Pycnogonini, jíž chybějí chelifery. Celkem asi 25 rodů se 100 druhy. – Literatura: The danish Ingolf-Expedition; Meinert, Pycnogonida. Vol. III. Part 1 (1899); Die Pantopoden des Golfes von Neapel von A. Dohrn. Fauna und Flora des Golfes von Neapel (1881); Hock, Pycnogonide Challenger, Vol. III., vývoj zpracován hlavně od Morgana. (Biolog. Laboratory Johns Hopkins University Baltimore, 1891.) Menší práce od Carpentera, Hansena a j. Thon.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Nohatky