Ottův slovník naučný/Panizzi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Panizzi
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 150. Dostupné online
Licence: PD anon 70

Panizzi [-ìci] Antonio, učenec italský (* 1797 v Brescellu Modena – † 1879). Studoval práva v Parmě a jako advokát účastnil se čile ruchu politického, zvláště r. 1821 revoluce piemontské. Prchl po té do ciziny a odsouzen in contumacia k smrti a jmění jeho konfiskováno. Zdržoval se nejprve ve Švýcarsku jako učitel angličiny, pak v Anglii, zejména v Liverpoolu, kde seznámil se s Ugem Foscolem. R. 1828 byl jmenován professorem řeči a literatury italské na universitě londýnské, r. 1831 prostřednictvím lorda Broughama výpomocným bibliotekářem v British Museum, v jehož tiskovém oddělení stal se přednostou r. 1837. P-ovým dílem je především stavba reading roomu a velikolepých knihových skladišť tohoto musea, jakož i úplné katalogy. R. 1856 jmenován principal librarian, t. j. ředitelem Britského musea, r. 1869 povýšen pak do stavu rytířského. Také svým krajanům v Anglii prokazoval platné služby a r. 1868 jmenován senátorem král. Italského. Z jeho prací literárních dlužno uvésti předem kritická vydání »Orlando innamorato« od Bojarda (Lond., 1830–34, 5 sv.) a »Orlando furioso« od Ariosta (t., 1834, 4 sv.), pak »Sonetti e canzone« od Bojarda (t., 1835) a napsal: Le prime quattro edizioni della Divina Commedia (t., 1858) a Chi era Francesco da Bologna? (Lond., 1858). – Srv. Corotan, Sir Antonio P. (Lond., 1873); L. Fagan, The life of Sir Antonio P. (t., 1880, 2 sv.) a Lettere ad Antonio P. di uomini illustri e di amici italiani (Neap., 1880); P. Merimée, Lettres à M. P. 1850–70 (Pař., 1881, 2 sv.), jež vzbudily ostatek značnou sensaci své doby pro zvláštní osvětlení událostí z let 1850–70.