Ottův slovník naučný/Panin

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Panin
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 149. Dostupné online
Licence: PD anon 70

Panin, šlechtický rod ruský (původu prý italského); v Rusku připomíná se od století XVI.: Nikita P. za Ivana Hrozného vystupuje r. 1572. V XVII. stol. a na počátku stol. XVIII. připomínají se mnozí z rodu jako »vojevodové«. Nejznámější členové rodu jsou: Nikita Ivanovič (* 1718 – † 1783) r. 1747 nastoupil dráhu diplomatickou v Dánsku a pak ve Štokholmě (1747 až 1759), kde proti straně francouzské hájil zájmů Ruska. Od r. 1759 byl vychovatelem velkoknížete Pavla Petroviče. V převratu z r. 1762 měl činnou účast a učinil pak pokus přiměti Kateřinu ke změně vládního systému. Kateřina neměla k němu důvěry, ale podržela ho na jeho místě, a P., od r. 1767 již ruský hrabě, nabyl pak rozhodného vlivu na zahraniční politiku ruskou. Snahou jeho bylo spojiti severní mocnosti (zejména spolek s Pruskem byl vždycky v jeho programmu) proti Francii a Rakousku, neměl v tom však úspěchu (Bedřich II., Švédsko). Úspěšnější byla jeho politika v Polsku. S císařovnou jsa vždycky v napjatém poměru, pro poměr k Prusku rozešel se s ní docela a r. 1781 odstoupil. P. je zajímavý zjev v ruském životě veřejném svým netajeným odporem k carskému absolutismu. – Jeho bratr Petr Ivanovič (* 1721 – † 1789) bojoval proti Tatarům a Švédům, účastnil se slavné války sedmileté a turecké; r. 1774 potlačil bunt Pugačeva. R. 1762 byl général en chef, spolu byl jmenován senátorem a členem státní rady; r. 1767 byl povýšen na ruského hraběte. Od r. 1775 žil v soukromí. P. není bez významu pro vývoj ruského vojenství zavedením myslivcův a lehkého dělostřelectva. – Nikita Petrovič (* 1770 – † 1837) z vojska přestoupil k diplomacii a byl vyslancem v Berlíně (1797 až 1799), kdež pracoval pro koalici proti Francii. R. 1800 jako místokancléř upadl v nemilost u Pavla I. a ačkoliv Alexandr I. hned mu úřad vrátil, P. záhy odstoupil a zemřel v zátiší. – Jeho syn Viktor Nikitič (* 1801 – † 1874) sloužil nejprve diplomaticky, pak přešel do ministeria spravedlnosti a v l. 1841–1862 byl sám ministrem. Ve svém úřadě P. byl muž forem a byrokracie a nepřál reformám; proto r. 1862 odstoupil. Od r. 1869 byl ředitelem druhého oddělení carské kanceláře. V pracích o selské reformě měl veliký podíl, třeba často proti vlastnímu přesvědčení: P. tu němě plnil osobní vůli carovu.