Ottův slovník naučný/Panaritium

Ottův slovník naučný
Panaria	Panaritium	Panarium

Údaje o textu
Titulek:	Panaritium
Autor:	Duchoslav Panýrek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 139–140. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Panaritium, též digititis, daktylitis, je zánět prstu (lidově vidlák, přímět a pod.): Je to prudký zánětlivý pochod postihující prsty rukou, zvláště ukazovák a (řidčeji) ostatní prsty (zvláště dlouhé), a vzniklý z nákazy zvláště mikroorganismy hnisovými t. zv. streptokokky a stafylokokky) obyčejně u osob, které pracují rukama, nejčastěji zámečníků a služek, zvláště osob mladých, jejichž kůže je ještě jemná a organismus nákaze přístupný. Nákaza může do těla vniknouti buďto s nástrojem, jež^{[red 1]} poranění způsobil, nebo později k nákaze prvotní, jež byla mírná, může se přidružiti horší, těžší nákaza druhotná, tím, že pacienti do podebraného místa rýpají špendlíky, noži, nůžkami nečistými a p., v tom úmyslu, aby hnisu zjednali odtok.

Co se průběhu týká, můžeme rozeznávati průběh lehký a těžký. Řídí se tím, jaká byla nákaza, jak hluboko vnikla, jak byla věc léčena. Při onom utvoří se na místě, kde nákaza vnikla do kůže (bývá to nejčastěji poslední t. zv. nehtový článek prstu a to jeho plocha dlaňová, odpovídající šlachám, jež prst ohýbají, tedy t. zv. bříška prstu), zánět (zarudlé, zduřené, bolestivé a horké místo) zvíci hrachu, s počátku menší, pak se zvětšující, zvláště mačká-li nemocný bolestivé to místo, a v něm obyčejně během 24 hodin vytvoří se právě uprostřed (tam, kde vnikla tříska nebo nástroj, jenž přinesl nákazu) žlutobílé hnízdo zvíci špendlíkové hlavičky nebo semence, které podle rozsahu a hloubky nákazy šíří se dále do plochy i do hloubky a v příznivém případě a při vhodném ošetření puknutím pokožky se provalí nebo řezem chirurga bývá otevřeno. Hnízdo to objeví se pak jako ložisko odumřelé tkaně sahající jako t. zv. zátka celou tloušťkou kůže a obklopené hnisem. Když zátka tato byla operateurem vyňata nebo vlivem teplých, vlhkých antiseptických obkladů se rozpustila (což trvá déle), hojí se pochod jako každá rána, hnisáním, které je stále mírnější. Otok opadá, bolesti slábnou, prst, který před tím nemocní pro bolest drží natažený a nehybný, stává se zase pohyblivým, až zánět proběhl, vyměšování z rány ustalo, stroupek, jenž vznikl ze zaschlých výměšků ranných, odpadl a na místě zánětu objeví se čerstvý, růžový hebounký povlak nové pokožky.

Avšak ne vždy probíhá p. tak příznivě. Popsaný průběh hodí se na t. zv. zánět podkožní. Mnohem těžší jsou p-ia šlachová, kde zánět probíhá v pochvě šlachy a v ní přecházeti může daleko, na dlaň i dále, pak p-ia kostní, při kterých nejednou kosť odumře (tu píštělemi dlouho hnis se dere na povrch a po vynětí odumřelé kosti prst, postrádaje kostěné opory, se zkřiví, zkrátí a znetvoří tak, že není k potřebě), a neméně závažné p. kloubní, které jako každá nákaza kloubu vyvozuje těžké příznaky. Tato tři posléze jmenovaná p-ia trvají obyčejně několik neděl i měsíců, nevedla-li prudkost infekce hned s počátku k nebezpečným příznakům otravy krve, při které nejednou ani obětování celé končetiny není nic platno. Celkové příznaky takového onemocnění celkového, které vzniklo tím, že buďto zárodek hnisání sám (pyaemia) nebo jedy (toxiny), které vytvořuje (septikaemie), neb obojí miznicemi se dostanou do krve, jsou obyčejně tyto: nemocný je nesvůj, bolí ho hlava, má nechuť k jídlu, nemůže spáti; jazyk jeho je povleklý, výraz tváře typický. Horečka neschází nikdy a bývá zhusta velmi vysoká. Od místa nákazy vidíme červené pruhy táhnoucí se po předloktí na nadloktí; žlázy zduří až v podpaží a nejednou se podebere některá z nich. V nejhorším případě, zvláště zanedbá-li se onemocnění, může z nepatrného bodnutí jehlou nebo pérem nebo z malinké třísky zaražené do bříška ukazováku vzejíti smrť. Obyčejně však – při vhodném léčení operativním – i tyto celkové příznaky po několika málo dnech slábnou a ustupují a pochod zůstane omezen na hnisání více méně rozsáhlé, jež vyžaduje nože chirurgova.

Poznati, oč v daném případě běží, nebývá vždy tak snadné, zvláště u případu pokročilého. P. podkožní postihuje jen jednu plochu prstu a nepřesahuje obvod jednoho článku, aspoň s počátku. Šlachové p. bývá také jen na jedné ploše prstu (nejčastěji dlaňové), ale přesahuje obvod článku a zánět táhne se týmže směrem a v témže rozsahu bývá rozšířen, jak probíhá nemocná pochva šlachová. P. kloubní a kostní nepřesahuje, není-li spojeno s onemocněním šlachy nebo s rozsáhlým podkožním zánětem, obvod chorého kloubu nebo kosti, ale známky zánětu jsou zřejmy kolem dokola prstu, tedy jak na ploše dlaňové tak hřbetní.

První podmínka rozumného ošetřování p-ia je čistota co nejpřísnější. Není-li lékař hned po ruce, budiž přikládán na chorý prst obklad z mullu, zvlhlý roztokem octanu hlinitého. Pomoc lékařskou třeba přivolati hned. Nesčíslné zkušenosti chirurgů (jeť p. onemocnění velmi časté) nasvědčují tomu, že nutno hned, ještě dříve, nežli došlo k hnisání, provésti řez v rozsahu zanícené tkaně, a přesahuje-li zánět článek, řezů několik, tak, aby na každém zaníceném článku byl řez jeden (provedený ve směru osy prstu). Vhodný a včasný řez nejednou předejde hnisáni. Otok opadne, bolesti ustanou, nemocnému je zase dobře, chutná mu jísti, spí. Někdy ovšem, byla-li nákaza prudká a nebezpečná, šíří se hnisání a nákaza dále a tu je třeba energického zakročení léčením všestraným (operativním i celkovým). To jsou však případy řidší. Pnrk.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. V textu vysazeno odděleně: je ž