Ottův slovník naučný/Panýrek

Ottův slovník naučný
Panyassis	Panýrek	Panýrek-Vaněk

Údaje o textu
Titulek:	Panýrek
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 159–160. Dostupné online
Licence:	PD anon 70

Panýrek: P. Jan D. (* 19. čna 1839 na Lhotkách u Březnice). Studoval na české reálce a na polytechn. ústavě v Praze. Od r. 1862–70 byl učitelem nauk přírodních na obecní nižší reálce v Rokycanech, r. 1870 až 1899 professorem na vzdělávacím ústavě učitelském v Hradci Král. Roku 1894 vyznamenán byl zlatým záslužným křížem s korunou. Z péra jeho vyšla tato díla: Skladná i rozborná chemie v úlohách (Praha, 1868); Barvoslovná stupnice (t.); Učebná kniha silozpytu pro průmyslové škol (dle Hoffmanna; Víd.,1872); Přírodozpyt pro školy měšťanské; v učebnici této, vydané ve 3 stupních (Praha, 1878 až 1880), spisovatel provedl poprvé v české literatuře methodu induktivní; Krátký přírodozpyt pro školy obecné (t., 1891); Nařízeni o zdravotnictví na školách obecných v království Českém (t., 1891). Roku 1862 vydal Písně z hladu, které Neruda celkem příznivě posoudil, nazvav autora »pěkným epigrammatickým talentem«. P. sestrojil také několik fysických přístrojů, kterých užívá se na školách měšťanských.

2) P. Duchoslav, syn před., chirurg a lékařský publicista čes. (* 1867 v Rokycanech). Gymnasium absolvoval v Hradci Králové, lékařskou fakultu v Praze, kdež také na doktora povýšen. Byv delší čas soukromým assistentem professora Michla stal se r. 1896 operačním elevem české kliniky chirurgické professora Maydla (až do konce r. 1899) a jest nyní odborným lékařem chorob chirurgických v Karlíně. Literární činnost započal r. 1888. Psal lékařské feuilletony do »Světozora«, »Květů«, »Zlaté Prahy«, »Osvěty« atd., nejvíce pod pseudonymem dr. Jaroslav Květ, a jest stálým spolupracovníkem českých listů lékařských i mnohých příbuzných. Populární práce lékařské vydal souborně v několika knihách (Visity v »Matici Lidu«, Z cechu sv. Kosmy v Modré knihovně, Psáno ženám ve Věděním a životem a »Buďte zdrávi« v Pokladnici mládeže). Ostatní populární knihy z jeho péra jsou: Poučení o choleře (u Otty), Zdravověda u Šimáčka) a Ošetřování nemocných s dr. Šťastným (u Šimáčka). Vedle popularisující činnosti spisovatelské pracoval i vědecky. Podal práce: Studie o kokainu (1890); Příspěvek ku poznáni glycerofosfátů (1898); K nauce o aktinotherapii (1899, vesměs v »Čas. čes. lékařů«); dále: Substituční therapie; Pištěl krále Ludvika XIV.; O t. zv. spondylose rhizomélique do Thomayerovy Sbírky přednášek a rozprav z oboru lékařského, v níž také uveřejněny jeho překlady, z francouzského: Nervové příznaky vzbuzené bleskem (Charcot) a z polského Meze odborné oprávněnosti lékařské (Sonnenburg), dále v »Lékařských Rozhledech« K otázce neoperativní léčby nádorů zhoubných (1898) a Gelatina jako haemostaticum (1899). Zde také vyšla studie Terminologický gallimathias, ukázka dlouholetých studií terminologických, z nichž vzešla Klinická terminologie (v »Lékařské bibliotéce« u Bursíka a Kohouta), kteréhož díla za přispění členů fakulty a odborných lékařů vyšel sešit 3. Cesty vědecké i turist. vykonal: r. 1894 do Italie, r. 1897 do Ruska r. 1900 do Německa, Francie a Švýcar. Z cest vzešla kniha Od Něvy po Kuru, causerie z cest po evropském Rusku a Kavkáze, jakož i řada turistických feuilletonů ve »Květech«, »Nár. Listech« a j. P. též překládal belletrii. Z polských autorů přeložil třídílný román H. Sienkiewicze »Rodina Polanieckých« (u Beauforta, 1901) vedle drobných prací Gomulického, Jankowského, Kraszewského, Zapolské a j., z italštiny E. de Amicis, Vergu, Grandiho, Seraovou, Tarchettiho, z francouzštiny Coppéea, Theurieta, Lemaîtrea a j., z ruštiny Golicyna atd. Od r. 1900 je redaktorem »Lékařských Rozhledů« a »Zdraví«. R. 1901 založil a rediguje »Bibliotéku lékařských spisů populárních«, jež dospěla k svazku IX., a sbírku překladů vynikajících lékařských spisů vědeckých »Lékařští autoři cizí«, jejíž první dílo právě vychází. Po smrti prof. Michla píše do Ottova Slovníku Naučného hesla chirurgická.