Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Paminondas

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Paminondas
Autor: Jan Václav Novák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 130. Dostupné online
Licence: PD old 70

Paminondas Jan, dle rodiště svého, Hor Stříbrných (v Čásl.), nazývaný také Horským, kněz katol. a skladatel písní († 18. ún. 1607). Byl zprvu přívržencem směru starokališnického, ale že směr ten v jeho době již téměř vymizel, přestoupil ke katolictví. Farářem byl r. 1590 při chrámě sv. Václava na Novém městě Pražském, zároveň přidělen za pozorovatele nově zřízenému tehda administrátorovi pod obojí, Fab. Rezkovi, aby se neuchyloval ani ke straně lutherské ani kalvínské, dvoru císařskému stejně odporné. Po dvou letech stal se opatem na Slovanech, kamž se přestěhoval i se svým neženatým, zvláště vyžádaným kaplanem, Ezech. Zacheem. Ten však brzo ušel z kláštera před útisky opatovými. P. horlivě pečoval o opravu a zvelebení Emauského kláštera i chrámu, ale zaváděje všude bohoslužby katolické vzbudil u svých osadníků takovou nevoli, že dvakráte musil se odtud uchýliti do kláštera břevnovského (1599 a 1603), po druhé i do nápoje dostav jedu. Zotavoval se z toho na statcích benediktinských v Polici n. M., ale vraceje se opět do Prahy zemřel v Dašicích. Jako opat na Slovanech vydal roku 1596 v Starém městě pražském u Anny Šumanovy Písničky křesťanské k poctivosti vši velebné Trojice sv. i blahoslavené P. Marie… na památku Ladisl. st. Popela z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího hofmistra král. Česk. († 1584), jehož památce P. byl již r. 1589 věnoval Píseň o sv. stavu manželském. Věnov. vdově páně paní Johance Lobkovské, roz. Berkovně z. Dubé a Lipého a na Kamenici, k Novému roku 1596. Básnické ty pokusy nejsou nikterak zdařilé, po poesii není ani stopy. Patrno to i z 1. písně o metlách Božích i z písně o p. Ladislavovi. Obsaženy tu písně pro denní potřeby, také »Sv. Václave« (3 stč. slohy) a »Hospodine«, na konec přidány formule zpovědní a modlitby kající. (Jir. II., 76 sl.) JNk.