| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Palladio |
| Autor: |
neznámý |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 111. Dostupné online |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Andrea Palladio |
Palladio Andrea, ital. architekt (* 1508, dle jiných 1518 ve Vicenze – † 1580 v Benátkách neb ve Vicenze). Byl s počátku kameníkem, ale šlechtic a vynikající básník Giorgio Trissino ujal se ho a byl mu i později vydatným příznivcem. Jeho péčí P. odebral se do Říma r. 1541, kde studoval staré památky stavební, a cestoval i jinde po Italii vzdělávaje se při tom i po jiných stránkách. Naučilť se latině a řečtině a studoval pak zejména vojenskou architekturu starých. Sám jal se pracovati později a počal r. 1548 přeměnu basiliky ve Vicenze (radnice), již obnovil v nádherný mramorový palác slohu renaissančního (dokonč. až r. 1614), a potom v letech padesátých provedl celou řadu palácův a vill ve Vicenze a okolí, jako zejména Palazzo Tiene (1556), Chiericati (nyní Museo civico, nejkrásnější jeho stavba s oblíbenými u P-ia polosloupy v obou patrech), Valmarana (1566) a bohatě dekorovaný palác Porto Barbarano, pak villy Maser a La Rotonda, skoro vesměs díla, jež reprodukoval Scamozzi v Le fabbriche e i Disegni di Andrea P. (Vicenza, 1796). Od r. 1560 P. byl z valné části činný v Benátkách (byltě stavitelem Ben. republiky, kde zbudoval především i chrám del Redentore, největší a hlavní jeho dílo, pak chrám a refektář San Giorgio Maggiore, façadu u San Francesco della Vigna, sala delle quatro porte v paláci dožecím a čásť kláštera de la Caritâ (ted Akademie). Výsledky svých studií antiky podal zejména v t. zv. Teatro olimpico (dok. až r. 1584 od Scanuzziho) ve Vicenze; také před městem ležící Rotonda se čtyřnásobným iónským portikem zasluhuje v té příčině zmínky. Uvésti sluší ještě P-iův most přes řeku Cismone mezi Tridentem a Bassanem. P. měl jako architekt vliv směrodatný na vývoj svého umění nejen v Italii, nýbrž i ve Francii a v Anglii. Sice sleduje římskou antiku stával se druhdy příliš střízlivým, ale dbal vždy přísného propracování forem a náležitých poměrů a slohu, tak že byl klassickým mistrem všeobecné skladby architektonické. Základní jeho názory architektonické dodnes nepozbyly svého významu. P. zhotovil kresby pro Barbarovo vydání Vitruvia a vydal sám Antichità di Roma (Benátky, 1554) a Caesarovy Commentarii s 41 kresbami (1574). Hlavní dílo jeho však jsou Quattro libri dell' architettura (Benátky, 1570, pak ve Vicenze, 1776–83, 4 sv.). Nově vydali P-va díla Chapuy a Beugnot (Paříž, 1825–42, 2 sv.). Městské museum ve Vicenze chová od P-ia 53 původní nákresy. Biografie P-vy vydali Temanza (Benátky, 1763), Quatremère (Paříž, 1830, 2 sv.), Magrini (Padova, 1846), Zanella (Milán, 1880), Barichella (Lonigo, 1880).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Andrea Palladio