Ottův slovník naučný/Paleček (osoby)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Paleček
Autor: Josef Boleška, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 91–92. Dostupné online
Licence: PD old 70
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Paleček
Související články ve Wikipedii:
Josef Paleček (pěvec)

Paleček: 1) P. (Palček) Jan žil v Praze nejspíše již za doby Václava IV. a byl dvor. šaškem Jiřího z Poděbrad, ovšem ve smyslu nejušlechtilejším. Ježto s každým se bratřil, zván byl bratrem P-čkem, z čehož vznikla pověst, že byl členem Jednoty a jednou osobou s bratrem Klenovským (v. t.); byl spíše pouze tajným stoupencem jejím. Zemřel kolem r. 1470. S jménem bratra P-čka spojena jest sbírka anekdotických povídek, jež od pol. XVI. stol. zachovala se jednak v rukopisech (kapitolním, zhořelském a j.), jednak v tiscích (musejní ze XVI. stol.; Sixta Močidlanského z r. 1610 a četné jiné) a nadepsána jest (v ruk. zhořel.): »Traktatul aneb list a někteří Artykulové, které jest Br. P. při králi Jiřím Českém míval..., kterýžto B. P. byl rodu i života rytířského velmi šlechetného a králi velmi milý a vzácný byl i každého dobrého. Než před světem a milovníky byl za nemoudrého počten. A pravdy nemohl mlčeti«. Viz článek J. Herbena, Klenovský P. (Histor. sborník, 43 sl.) a Gollovy poznámky v »ČČM.«, 1885, 68.

Jméno P-čkovo a povídek jeho stalo se u nás tak populárním, že nazván tak časopis humoristicko-satirický, založený r. 1842 Rubšem, Hajnišem a Filípkem (v. t.) a později obnovený (1872-77) A. V. Nevšímalem a J. Štolbou, pak Rud. Pokorným a K. Krejčíkem a j.

2) P. Josef, operní pěvec čes. (* 1842 v Jestřábí Lhotě), syn učitelův, studoval na reálce v Kolíně a v Hoře Kutné, na učit. ústavě v Praze, kde absolvoval varhanickou školu a působil krátký čas na obecné škole u sv. Štěpána. Ve Švandově divadle na Smíchově, kde vystupoval jako ochotník, upozornil na sebe r. 1862 ředitele Prozat. divadla J. N. Maýra, jenž jej engažoval do sboru. Poněvadž nedostalo se P-čkovi příležitosti osvědčiti se v menší úloze solové, jak mu bylo slíbeno, odebral se k divadlu do Olomouce. Vrátiv se do Prahy podrobil se u Pivody přísným studiím pěveckým a vystoupil poprvé s ohromným úspěchem jako Sarastro v »Kouzelné fletně« a byl potom přední ozdobou čes. zem. divadla jako obstaravatel prvních partií bassových. R. 1866 P. přivedl ke cti úlohu Kecala ve Smetanově »Prodané nevěstě«, jež v prvním představení svěřena byla Fr. Hynkovi. K mohutnému hlasu družila se u P-čka mužně krásná postava a vlastnosti tyto způsobily, že mu nabídnut engagement u dvor. opery ve Vídni, jehož však nepřijal z důvodů vlasteneckých. Přes to nebylo jeho činnosti u českého divadla na dlouho. R. 1874 přijal skvělou nabídku k carské opeře do Petrohradu, kdež vzorným podáním Suzanina v Glinkově »Životě za caře« zjednal si velikou přízeň, již udržel si i po ztrátě hlasu jako regisseur a professor konservatoře.