Ottův slovník naučný/Palauské ostrovy

Ottův slovník naučný
Palauan	Palauské ostrovy	Palauzov

Údaje o textu
Titulek:	Palauské ostrovy
Autor:	Ludvík Tošner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 89. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Palau

Palauské ostrovy, špan. Palaos, angl. Pelew, u domorodcův Pelju, německé souostroví v Mikronésii na z. Tichého okeánu mezi 2° 35' – 9° s. š. a 130° 4' 134° 40 v. d. Gr., tvoří se skupinou Yapskou západní čásť Karolin a skládají se z vlastních P-kých o-vů a z roztroušených ostrůvků na jz. (Mapia a j.). P. o. obklopeny jsou mělčinami a útesy, v jejichž pásmu táhne se 26 většinou úzkých ostr., na j. korálových a na s. sopečných, z nichž největší jest Baobeltaob (300 km²) a které dohromady měří 503 km². Některé z nich zdvihají se do značné výšky, vesměs jsou hojně zalesněny, úrodny a dobře zavlaženy, podnebí pak jest zdravé. Daří se zde palmy, ořech arekový, chlebovník, bambus, cukrová třtina, pisang, yams a j., okolní moře bohata jsou rybami a trepangem, z domácích zvířat chovají se s úspěchem kozy, vepři, ovce i skot, přivezené Evropany. Obyvatelův jest 10.000, z nichž 8000 na Baobeltaobu; jsou to Malajci barvy temně měděné, postavy vysoké, vlasů dlouhých a černých. Muži chodí nazí, ženy nosí kolem kyčlí zástěru z vláken kokosových nebo pisangových, obě pohlaví se pečlivě tétují. Povahy jsou mírné, křesťanství jest mezi nimi poněkud rozšířeno, rozdělují se na rodiny náčelnické a prostý lid, v čele jich stojí král, který však požívá malé moci a vážnosti. Dříve bylo jich mnohem více, před 100 lety prý asi 40.000–50.000. P. o. byly objeveny r. 1696 a podrobněji prozkoumány i popsány Wilsonem, který r. 1783 nalezl zde při ztroskotání lodi útulek. – Srv. Semper, Die Palau-Inseln (Lip., 1873); Friederichsen, Karte d. Palau Inseln (1:300.000, Hamb., 1873). Tšr.