Ottův slovník naučný/Palamédés

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Palamédés
Autor: Vladislav Kalousek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 86. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Palamédés

Palamédés, v řec. mythu syn Naupliův a Klymenin, z Euboie neb z Argu, žák Chirónův, přispěl k tomu, by Odysseus a Achilleus účastnili se výpravy do Troje, jíž sám se účastnil s 30 loďmi. Homér ho nejmenuje, pozdější (Dictys, Darés a j.) uvádějí jej často, přenášejíce naň příběhy a funkce jiných vůdců; ba P. přejal prý i na čas vrchní velení za Agamemnona. Zahynul smrtí násilnou návodem Odyssea, jenž jej spustil do studny za domnělým pokladem, načež jej kamením zasypal; anebo zakopal na místě P-dova stanu zlato, načež udal, že P. chtěl za to Řeky Priamovi zraditi, pročež P. vojskem zabit. Všeobecně slaven P-dův důvtip a naň vznášena celá řada vynálezů: písmena, číslice, míry a váhy, mince, výpočet západu a východu hvězd, rozdělení času dle hodin, měsícův a let, pořad hostin, poměr míšení vína (1:3), sešikování vojska, znamení ohněm, psané zákony, hudba, řečnictví, vrhcáby, kostky. Správně tedy jméno odvozuje se od Palama-médés, kdež παλάμη = τέζη. Pohřben prý byl na hoře Lepetymnu u Methymny, kdež měl svatyni; o podobném svědčí název strmé skalní hory Palamidi nad Nauplií. E. Curtius vykládá jej asi správně jako zosobnění foinické kultury, ze kteréžto příčiny od domácích bohatýrů nenáviděn. klk.