Ottův slovník naučný/Palaearktický

Ottův slovník naučný
Paladin	Palaearktický	Palaeaspis

Údaje o textu
Titulek:	Palaearktický
Autor:	Jan Palacký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 73–74. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Palaearktický, t. severní krajině Starého světa náležející, jest pojem zejména anglických chorologů (Wallace, Sclater a j.) pro květenu a zvířenu severních končin Starého světa. Jest to pro našeho čtenáře nejsrozumitelnější, řekneme-li, že na př. česká květena i zvířena jest naskrz p-ká. Rozdílem od toho jmenuje se holarktické, co společno zemím okolo severní točny, jako štika, vlk, sluky některé. Hranice k jihu jsou dle autorů rozličné; někteří je šíří až k tropickým aneb subtropickým krajům zahrnujíce v to středomořský a pouštevní kraj, jiní je zakončují u Alp, Kavkázu, Altaje, Bajkalu. Vědečtější jest náhled Ettingshausena a jiných, že p-ká fauna povstala dobou ledovou vyhynutím tvarů krajin teď teplejších. – Záhadno arci bude, proč na příklad udržely se opice u Kuku-Noru v lesích v zimě zasněžených a ne v záp. Evropě. Ale palaeontologie spíše svědčí pro poslední náhled, tak bylo na př. ptactvo Francie střední předpliocénní rozhodně tropické (papoušci na př., Trogon gallicus). Možno rozeznati kraj západní, střední a východní hlavně podle stěhování ptáků, neboť do vých. Sibiře jdou ptáci z Číny, Zadní Indie a Malaisie, zase do střední částky z Přední Indie a záp. Asie. Za ledové doby byla zvířata teď p-ká více v jihu, tetřev ve Španělích, Lagomys v Korsice, a záp. Evropa, která nebyla ledem kryta, zachovala na př. genetku v záp. Francii – ač více toho stopy u bylin (Myrica gale, Lobelia, Dortmanna, Hymenophyllum tunbridgense, Trichomanes radicans a j.). Pý.